Ve starých budovách se děje věcí! Aspoň za posledních pár let v Plzni. Nádraží Jižní předměstí, bývalý pivovar Světovar na Slovanech a městské lázně na Denisově nábřeží - opuštěné stavby, které zůstávají zchátralé, ale už nejsou osamělé ani ztichlé. Proměňují se v koncertní haly, komorní divadla a fashion markety. Stávají se centry alternativní kultury, druhou možností pro kulturní vyžití.
Označení alternativní se ale nemusí dávat do souvislosti pouze s něčím uzavřeným a elitářským, co stojí na okraji zájmu většinové společnosti a týká se jenom malé party nadšenců. Naposledy to dokázalo občanské sdružení k světu, skupina mladých architektů a designérů, kteří ve spolupráci s Plzní 2015 stojí za akcemi PechaKucha Night nebo Parking Day. Během prvního listopadového víkendu přilákali do zchátralých městských lázní na 850 lidí.
V pátek 2. 11. 2012 se zde konalo třetí pokračování kulturního happeningu PechaKucha night, na kterém vystoupilo 11 umělců se svými krátkými prezentacemi, dále např. smyčcový orchestr plzeňské filharmonie a provazochodec, jenž se prošel nad hlavami diváků. Program doplňovala výstava fotografií, projekce videí a lázeňská kavárna. Diváci se mohli akce zúčastnit za vstupné 150 Kč. Na druhý den, sobotu 3. 11. 2012, byly na programu komentované prohlídky rozlehlé lázeňské budovy. Prohlídka začínala vždy v celou hodinu od 9 do 17 hodiny a vstup na ní činil 50 Kč. Zájem Plzeňanů byl tak velký, že organizátorská skupina byla nucena zavést systém rezervací. Nutno podotknout, že lístky se zcela vyprodaly – a při prvním kole rezervací na páteční akci dokonce za 3 (!) minuty.
Zvláštní osud potkal budovu, ve které lázně fungovaly s přestávkami od roku 1932 přibližně do roku 1993. Od té doby se město budovy několikrát zřeklo a několik investorů od projektů ustoupilo. Od roku 2007 objekt vlastní společnost TWB česko-italského podnikatele Pierluigi Cardoselliho, který je plánoval přeměnit na hotel s wellness centrem, rekonstrukci ovšem nezahájil. Od listopadu 2012 si komplex pronajímá plzeňská firma DPZ Consulting, která v nich chce pořádat paintball. Vlastník TWB nadále připravuje obnovu budovy a hledá vhodného investora.
Lázně tedy ožily téměř po 20-ti letech. Do té doby měl opuštěný zchátralý komplex pověst undergroundového prostředí, kam se uchylují především party sprejerů, vandalů a také bezdomovci. V listopadu 2012 se lázně otevřely dokořán – tedy široké veřejnosti. Každou hodinu přišlo na prohlídku 60 lidí, ty si posléze průvodci v reflexních vestách rozdělili do dvou skupin přibližně po 30-ti lidech. Skupina byla nesourodá. Velkou část tvořili mladí lidé do 30-ti let, ale objevily se i rodiny s dětmi a také starší generace. V mé skupině mně zaujal například svěží sedmdesátník, který si celou prohlídku natáčel na kameru.
Naše skupina se s průvodcem sešla u bazénu a po několika úvodních informacích jsme se přesunuli do místnosti původních vířivek, kde nyní dominuje graffiti „Divného klauna“. Dále prohlídka následovala do horních pater, která zůstala z velké části nevyklizená, prostor a jeho atmosféra byla tak autenticky zachována. Všude se tedy válelo harampádí, suť, větve a také například starý sborník přednášek Psychoterapie II. Okna byla vysklená, zdi počmárané a rámy dveří vytrhané. Na oloupaných stěnách jsme si mohli přečíst nápis „Končetiny sem“. Na tomhle primárně strašidelném a odpudivém místě vládla v době prohlídek zcela jiná atmosféra. Na lidech byl vidět zájem a fotografové se nemohli nabažit atraktivních fotogenických zákoutí. Špinavé zšeřelé kouty s úzkými pruhy světla se staly objektem dokumentaristů, kteří se snažili zachytit magické prostředí s nechvalnou historií. Kamarádky ironický komentář byl velmi výstižný: „Schopnost člověka ničit vlastní dílo je přímo obdivuhodná.“ Průvodce nám umožnil i výstup na střechu budovy, odkud byla krásná vyhlídka na řeku Radbuzu. Jasný den s modrým nebem venku kontrastoval se zchátralým depresivním prostředím vevnitř.
Posledním místem prohlídky se staly ochozy bazénu, sprchy a převlékárny. Tento prostor je typický oldschoolovými nápisy: „Po umytí sprchu uzavři!“, „Sušák nepoužívejte v mokrém oděvu“ nebo „Východ – ždímání plavek“. Asi po 50-ti minutách organizované prohlídky se návštěvníci mohli rozejít, nadále se pohybovat kolem bazénu nebo si dát oplatku v lázeňské kavárně, stylizované v duchu první republiky, ve které hrála hudba z dobového gramofonu. Nemohu mluvit za všechny, ale vsadím se, že by prohlídku uvítali ještě delší. Kvůli velkému zájmu to ale v silách organizátorů nebylo.
Pokud jste znovuotevření městských lázní prošvihli, budete mít zřejmě příležitost i v budoucnu. Organizátorská skupina uvažuje o zopakování prohlídek, ale ještě není stanoven přesný termín. V případě zájmu sledujte internetovou stránku www.ksvetu.cz. A jestli vás zajímají specifická umělecká setkání formátu PechaKucha Night, vězte, že další happening je naplánovaný na půlku ledna. Pro přesné informace navštěvujte facebookovou stránku PechaKucha Night Plzeň http://www.facebook.com/#!/PechaKuchaNightPlzen .
Přidejte se a podpořte svou přítomností další akce připravované v Plzni, a že jich není málo. To nejlepší teprve přijde.
Gabriela Šmídová, dobrovolnice
