Plzeň 2015 informuje

Letošek je téměř za námi a jsme zase o něco blíž roku 2015, kdy bude Plzeň Evropským hlavním městem kultury. Co se za uplynulých dvanáct měsíců událo? Jaký program se v rámci projektu nachystal? Připodobnila se Plzeň té kulturní metropoli, kterou si vysnila ve vítězné přihlášce a jejímž ideálem je město příjemné pro život, zajímavé pro návštěvníky, bohaté na kulturu a otevřené všem, kteří tu chtějí tvořit? Posuďte sami.

Po dlouhých měsících ožil areál bývalého pivovaru na Světovaru, který se na jaře otevřel výstavou sochaře Jiřího Beránka a sérií zajímavých přednášek, kulturních dílen a workshopů s nejrůznější náplní. S podzimním Světovařením se uložil k zimnímu spánku, ale jen do jara příštího roku, kdy opět přivítá návštěvníky prezentací kulturní nabídky. Další letošní akcí byla ojedinělá kulturní konference s názvem Kulturquell, která se odehrála v osmi plzeňských restauracích nad sklenicí oroseného piva. V létě zažila Americká třída již třetí Den Meliny Mercouri, umělecký happening připomínající zakladatelku projektu EHMK. Začátkem září se na louce u svatého Jiří představil kulturní Autobus linky 2015, který brázdil po celý podzim plzeňský region a rozvážel náklad veselého i vážného umění a informací. Následovala vernisáž výstavy fotografií Plzeňských ikon v Mlýnské strouze a Fórum pro kreativní Plzeň, které bylo stejně jako anketa o ikony věnované kreativním podnikatelům. 

Lidé, kteří chtějí udělat Plzeň hezčí, mohou od října posílat své návrhy do programu Pěstuj prostor! Zapojit se mohou také školy a neziskové organizace. Pro zájemce o vzdělávání v kulturní oblasti jsme ve spolupráci s UUD ZČU otevřeli první kurzy Arts Managementu v Plzni. Výstava uměleckých děl v přírodě zahájila programovou linii Land Artu, která bude propojovat zajímavá místa plzeňského regionu.

Podpořili jsme desítky kvalitních kulturních projektů, mezi které bezesporu patřily dvě velké výstavy Západočeské galerie představující současné umění začátku jednadvacátého století a přehlídku české futuristické tvorby první třetiny dvacátého století; mezinárodní přehlídku kreseb Bienále Plzeň; letní hudební a divadelní festival Živá ulice; různé multikulturní festivaly, jako třeba Týden hispánské kultury, Bonjour Plzeň a Týden francouzských filmů; vynikající jazzový festival se zahraničními hosty Jazz bez hranic, festival animovaného filmu Animánie či Skupovu Plzeň, přehlídku nejlepších souborů loutkového divadla a další.

Město nezahálelo ani v investičních projektech. Zvelebilo se místo kolem soutoku Radbuzy a Mže ve Štruncových sadech, kde vyrostla nová relaxačně sportovní zóna s horolezeckou stěnou a skateparkem. Začala výstavba nové budovy městského divadla, které bude nejmodernějším divadlem v republice. V příštím roce se zahájí práce na Světovaru, bývalá kasárna se promění na kulturní fabriku a komunitní centrum 4x4 Cultural Factory Světovar.  Ústav umění a designu Západočeské univerzity se přestěhoval do zcela nové, moderní budovy a rozšiřuje svou působnost.

V příštím roce budeme v započatých projektech pokračovat a přibývat budou další, jako třeba Banka kreativního kapitálu, díky níž se propojí podnikatelský sektor s uměleckou sférou. Svou činnost zahájí umělecká rada projektu, která nanominuje nejlepší části programu roku 2015. Práce na projektu je ještě víc než dost, avšak vidina Plzně jakožto hlavní kulturní metropole dostává stále zřetelnější obrysy. Už neříkáme „Zkuste si to aspoň představit.“ Teď jsme ve fázi, kdy společně vytváříme lepší město. Otevíráme Plzeň světu! Pojďte do toho s námi.

Váš tým Plzeň 2015

Read More

Klidná vytrvalost

Hned jsem si všiml, že z hledání mého starého domova, je šťasten především dědeček. "Ztracené dítě opět našlo cestu domů." Při mých občasných návštěvách jsme běžně hovořili o politice, dějinách, hospodářství a kultuře. Můj dědeček je dobrý a srdečný člověk, avšak pozůstatek minulosti, ve které příslušnost k národu a vědomé zařazení do jeho kultury ještě silně přispívaly k identifikaci osoby, je znatelný. Pokaždé, když jsme se potkali, cítil jsem, že je smutný, že jsem nevyrostl se zbytkem rodiny v Česku jako "správný Čech". Proto mezi námi byla nejen jazyková bariéra a běžný generační konflikt, ale také určitá rozdílnost našich mentalit. V jeho očích jsem byl spíše Němec, než Čech. Proto mi při každém z našich nemnohých setkání vyprávěl o České republice a pokoušel se mi ze svého pohledu vysvětlit mnohé o podstatě i "zákulisí" Čechů. Rád jsem naslouchal vtipům, které vyprávěl, a pokoušel jsem se zachytit jádro výpovědi, abych porozuměl rozdílům mezi Čechy a Němci, ale zároveň poznal, co mají společné. Zajímalo mne, jak mě tyto dvě cesty formovaly jako individuum, a utvářejí mne možná dodnes.

Často zmiňoval fenomén Čechů, který bych pojmenoval asi jako "klidnou vytrvalost", a dokládal jej řadou příkladů neustálé okupace nebo anektace jinými národy, kultury a systémy. Z objektivního hlediska jsem vysvětlením o této "klidné vytrvalosti" rozuměl, ale vcítit do ní se mi, popravdě řečeno, nepodařilo. Vlastně jsem to ani nikdy na vlastní kůži nezažil. Alespoň donedávna.

Pondělí.
Ráno jsem občas jezdil s tetou do kanceláře, abych odtud pak běžel přímo do práce a nemusel jet autobusem z Božkova. Při cestě podchodem mi to netrvalo ani deset minut a ušetřil jsem si zhruba dvacet minut tím, že jsem nemusel obcházet centrum města. Jenže tento jediný průchod byl zabarikádován kvůli stavebním pracím z důvodu pokládání nových vysokorychlostních kolejí na mostě.

Kolemjdoucí však vůbec neakceptovali omezení jejich obvyklé svobody a posunuli plot, aby vznikla štěrbina, kterou mohli procházet. Ne, že by to bylo v Německu tak, že by se nikdo neodvážil nerespektovat zátarasy, ale než by někdo podnikl první krok, trvalo by to jistě déle. Němci jsou sice velmi svéprávným národem, ale zároveň se zdají být poslušnější, než jiné kultury, co se týče respektování vůle vlasti nebo obecně nějaké neviditelné vrchnosti, ať už je to třeba pouhá stavební společnost stavějící zátarasy.

Za normálních okolností bych tedy jako typický Němec reptaje zvolil cestu oklikou, přišel pozdě do práce, ale nemusel pak myslet na to, že jsem učinil něco proti vůli stavebníků. Každopádně jsem zde byl také proto, abych se trochu asimiloval. Hnán stádovým pudem jsem slepý zvědavostí následoval ostatní, kteří svéhlavě přelézali novou hranici a protlačil jsem se s nimi skulinou vedoucí do zatarasené pasáže. Opěrné pilíře, dřeva, prkna, navezené hory písku a štěrku tvořily trasu temného slalomu. Měli jste pocit, že čehokoli se omylem dotknete, může to způsobit proboření mostu. S největší pravděpodobností zde proto byl ten zátaras.

U východu z pasáže udávaly směr ploty po levé a pravé straně cesty ještě asi deset mentrů. Na opačném konci průchodu nastala ta samá situace jako na počátku. Plot. Hranice. Jednosměrka. Zpět?!? Ne! Stavebníci zde svázali plot drátem. Neznámý předchůdce vytvořil štěrbinu i zde a odsunul drátěný zátaras stranou. Bylo zde místo přesně pro jednoho člověka. Jako dítě před jízdou na horské dráze jsem se vzrušeně prodral pletivem. Mladí a staří, tlustí a tencí, ženy a muži, matky s kočárky činili stejně jako muži v oblecích nebo bezdomovci, kteří již nebyli s to udělat rovný krok.

Plot byl jako duch. Ale většina lidí nevěřila na duchy. Když jsem tudy šel zase po práci, ležely oba ploty na zemi jako protivníci po prohrané bitvě. Dráty, které měly držet ploty a tyče pohromadě a tvořit tak zátaras, byly přeřezané nebo pečlivě rozmotané. Opět jsem viděl zástupce různých společenských vrstev, jak bez jakýchkoli starostí nebo pocitu viny šlapou na plot a prochází pasáží. V duchu jsem se smál a mě v Německu vtloukané špatné svědomí nebo alespoň tisíc dialektických myšlenek, zda je to dobře či špatně, zda to někdo vidí nebo ne, vše bylo to tam. Začínal jsem rozumět.

Úterní ráno, ta samá hra.
Jako po zásahu nadpřirozených sil stál plot opět na svém původním místě, jakoby se nic nestalo. Navzdory mému očekávání, nestáli široko daleko žádní mrzutí stavebníci, kteří by na plot dohlíželi nebo přistavili další značky, které by poukazovaly na naléhavost zákazu. A kolemjdoucí zase procházeli plotem se stejnou lhostejností. Skulina byla tentokrát dokonce širší než předešlý den. Rozdíl zde ale byl.

Nebyla zde sice žádná nová značka, žádný dozor, ale u východu z tunelu byl zátaras přidělán jak zleva, tak zprava takovým množstvím drátu, že by se nedal rozmotat, přeřezat nebo rozbalit, ani jej posunout stranou. Jemněji by se to snad vyřešit nedalo, říkal jsem si a smál se pro sebe. Tentokrát pobaven mazaností "protivníka", tedy dělníků. Chtěl jsem se obrátit a v tom vidím, jak vlevo podél plotu procházejí lidé. Běžel jsem rychle k onomu slibně vypadajícímu východu. Neuvěřitelné, říkal jsem si.

Lidé zkrátka odstranili část plotu vlevo od cesty, přesně tam, kde byl přední zátaras spojen s postranním plotem. Stačil jeden vysoký krok nalevo, na položený plot a po krátké procházce asi metr vysokou trávou kolem překážky, jste se ocitli opět na původní cestě. Na mé zpáteční cestě do kanceláře mé tety, jsem sám se sebou uzavřel sázku, v jaké situaci se teď asi budu nacházet. Byla tatáž jako ráno, jen bez té metrové trávy. Celé město tudy muselo projít a zeleň sešlapat!

Ve středu jsem pasáží procházel s tetou.
Jen krátce se nad zátarasem podivila, řekla něco jako >>Pcha! Taková blbost!<< Nedbajíc všech zákazů a nápisů "Pozor nebezpečí" prošla s nevinou samozřejmostí tmavým průchodem plným sutě. Já za ní. Na konci průchodu tentokrát nebyl ani levý, ani přední zátaras. Vše padlo mínění většiny. Stále více jsem začínal rozumět a mé počáteční pousmání se měnilo v šibalský úsměv.

Čtvrtek.
Smál jsem se hlasitě, neboť všechny ploty opět stály. Bez komentáře opět postaveny. Široko daleko však stále žádné hlídky, žádné nové cedule, nic. Nikde ani nejmenší náznak frustrující touhy po prosazení autority, jejíchž příkazů se nedbá. Začal jsem rozumět stále více. Plot byl na začátku a konci tunelu opět pootevřen, takže by se člověk s trochou snahy opět protlačil. A to přesně lidé dělali. Všichni. Po práci to bylo to samé, jen s tím rozdílem, že by se teď protáhli dva najednou.

Pátek.
Každé ráno a každý večer po práci byl moment nejistoty, krátce před tím, než se přede mnou vynořila černá roura, napínavější, než jakákoli kriminálka. Stále znovu se mi nabízela vzrušující scenérie tiché bitvy mezi stavebníky a chodci o nadvládu ve veřejném prostoru tohoto podchodu. Skóre bylo relativně vyrovnané a bohatství nápadů na obou stranách téměr stejně tak udivující jako skutečnost, že kvůli tomu doposud nevznikl žádný otevřený konflikt. Nikdo na nikoho nekřičel, lidé se neprali, nezostřila se kontrolní opatření ani nepřibyl zbytečný vztek v ničení barikád na straně druhé.

Byl jsem zrovna uprostřed tmavého tunelu, když jsem před sebou spatřil staříka, který měl potíže protáhnout se úzkou štěrbinou mezi pletivy na konci podchodu. Uvázl tam a já mu spěchal na pomoc. Jeho oblečení se zachytilo ve spleti drátů. Spíše tam tak visel, než aby stál na svých. Vypadal jako loutka. Uběhlo už asi pět minut a mě se stále nedařilo jej vysvobodit. Na můj návrh protáhnout se zpět a raději zvolit delší cestu, reagoval muž přátelským zamítnutím. Byl až příliš odhodlaný, jít právě teď a právě tam. Od srdce tvrdohlavý. Odshora z mostu k nám najednou sešplhal dělník tváře se znepokojivě neutrálně. Byl prvním stavebníkem, kterého jsem doposud na tomto místě zahlédl.

Očekával jsem kázání - v Německu by to už asi bylo rovnou udání - ale nic takového se nedělo. Místo toho mi pomáhal vysvobodit muže ze spleti drátů a bavlny a pobaveně se při tom smál. Udělal nějaký vtípek, kterému se se staříkem zasmáli, já mu ale bohužel kvůli svému jazykovému deficitu nerozuměl. Vypadali jako staří přátelé ze školy. Poté, co jsme muže vysvobodili a pokračovali dál za plotem, popřál nám přátelsky hezký den, zapálil si cigaretu a začal skulinu svazovat drátem.

Klidná vytrvalost. Tichý proces, při kterém obě strany tvrdohlavě ale s pochopením strany druhé, přesto trvají na prosazení svého, ačkoli se zdá být konec konfliktu nedosažitelný a vítězství nemožné. O konkrétní vítězství ale kolikrát nejde, spíše o nárok na to, zůstat čestný sám sobě. Flexibilní forma svéprávnosti, která Čechům propůjčuje samostatnost vůle, se kterou asi častěji proti něčemu nebo někde narazí, ale zároveň s vědomím, že dokáží přistoupit k tvrdohlavosti protivníka v individuálních životních situacích spontánněji.

To není v žádném případě doložitelná, fundovaná vědecká výpověď, ale jednoduše subjektivní analýza, osobní srovnání mé dosavadní zkušenosti. A když o tom přemýšlím, nebylo ono srdečné, ale neoblomné naléhání mého dědečka, abych pamatoval na své "kořeny", ničím jiným, než klidnou vytrvalostí.

Paul Herden
stážista, Plzeň 2015, o. p. s.

Read More

Znovuoživení městských lázní v Plzni

Ve starých budovách se děje věcí! Aspoň za posledních pár let v Plzni. Nádraží Jižní předměstí, bývalý pivovar Světovar na Slovanech a městské lázně na Denisově nábřeží - opuštěné stavby, které zůstávají zchátralé, ale už nejsou osamělé ani ztichlé. Proměňují se v koncertní haly, komorní divadla a fashion markety. Stávají se centry alternativní kultury, druhou možností pro kulturní vyžití.

Označení alternativní se ale nemusí dávat do souvislosti pouze s něčím uzavřeným a elitářským, co stojí na okraji zájmu většinové společnosti a týká se jenom malé party nadšenců. Naposledy to dokázalo občanské sdružení k světu, skupina mladých architektů a designérů, kteří ve spolupráci s Plzní 2015 stojí za akcemi PechaKucha Night nebo Parking Day. Během prvního listopadového víkendu přilákali do zchátralých městských lázní na 850 lidí.

V pátek 2. 11. 2012 se zde konalo třetí pokračování kulturního happeningu PechaKucha night, na kterém vystoupilo 11 umělců se svými krátkými prezentacemi, dále např. smyčcový orchestr plzeňské filharmonie a provazochodec, jenž se prošel nad hlavami diváků. Program doplňovala výstava fotografií, projekce videí a lázeňská kavárna. Diváci se mohli akce zúčastnit za vstupné 150 Kč. Na druhý den, sobotu 3. 11. 2012, byly na programu komentované prohlídky rozlehlé lázeňské budovy. Prohlídka začínala vždy v celou hodinu od 9 do 17 hodiny a vstup na ní činil 50 Kč. Zájem Plzeňanů byl tak velký, že organizátorská skupina byla nucena zavést systém rezervací. Nutno podotknout, že lístky se zcela vyprodaly – a při prvním kole rezervací na páteční akci dokonce za 3 (!) minuty.

Zvláštní osud potkal budovu, ve které lázně fungovaly s přestávkami od roku 1932 přibližně do roku 1993. Od té doby se město budovy několikrát zřeklo a několik investorů od projektů ustoupilo. Od roku 2007 objekt vlastní společnost TWB česko-italského podnikatele Pierluigi Cardoselliho, který je plánoval přeměnit na hotel s wellness centrem, rekonstrukci ovšem nezahájil. Od listopadu 2012 si komplex pronajímá plzeňská firma DPZ Consulting, která v nich chce pořádat paintball. Vlastník TWB nadále připravuje obnovu budovy a hledá vhodného investora.

Lázně tedy ožily téměř po 20-ti letech. Do té doby měl opuštěný zchátralý komplex pověst undergroundového prostředí, kam se uchylují především party sprejerů, vandalů a také bezdomovci. V listopadu 2012 se lázně otevřely dokořán – tedy široké veřejnosti. Každou hodinu přišlo na prohlídku 60 lidí, ty si posléze průvodci v reflexních vestách rozdělili do dvou skupin přibližně po 30-ti lidech. Skupina byla nesourodá. Velkou část tvořili mladí lidé do 30-ti let, ale objevily se i rodiny s dětmi a také starší generace. V mé skupině mně zaujal například svěží sedmdesátník, který si celou prohlídku natáčel na kameru.

Naše skupina se s průvodcem sešla u bazénu a po několika úvodních informacích jsme se přesunuli do místnosti původních vířivek, kde nyní dominuje graffiti „Divného klauna“. Dále prohlídka následovala do horních pater, která zůstala z velké části nevyklizená, prostor a jeho atmosféra byla tak autenticky zachována. Všude se tedy válelo harampádí, suť, větve a také například starý sborník přednášek Psychoterapie II. Okna byla vysklená, zdi počmárané a rámy dveří vytrhané. Na oloupaných stěnách jsme si mohli přečíst nápis „Končetiny sem“. Na tomhle primárně strašidelném a odpudivém místě vládla v době prohlídek zcela jiná atmosféra. Na lidech byl vidět zájem a fotografové se nemohli nabažit atraktivních fotogenických zákoutí. Špinavé zšeřelé kouty s úzkými pruhy světla se staly objektem dokumentaristů, kteří se snažili zachytit magické prostředí s nechvalnou historií. Kamarádky ironický komentář byl velmi výstižný: „Schopnost člověka ničit vlastní dílo je přímo obdivuhodná.“ Průvodce nám umožnil i výstup na střechu budovy, odkud byla krásná vyhlídka na řeku Radbuzu. Jasný den s modrým nebem venku kontrastoval se zchátralým depresivním prostředím vevnitř.

Posledním místem prohlídky se staly ochozy bazénu, sprchy a převlékárny. Tento prostor je typický oldschoolovými nápisy: „Po umytí sprchu uzavři!“, „Sušák nepoužívejte v mokrém oděvu“ nebo „Východ – ždímání plavek“. Asi po 50-ti minutách organizované prohlídky se návštěvníci mohli rozejít, nadále se pohybovat kolem bazénu nebo si dát oplatku v lázeňské kavárně, stylizované v duchu první republiky, ve které hrála hudba z dobového gramofonu. Nemohu mluvit za všechny, ale vsadím se, že by prohlídku uvítali ještě delší. Kvůli velkému zájmu to ale v silách organizátorů nebylo.

Pokud jste znovuotevření městských lázní prošvihli, budete mít zřejmě příležitost i v budoucnu. Organizátorská skupina uvažuje o zopakování prohlídek, ale ještě není stanoven přesný termín. V případě zájmu sledujte internetovou stránku www.ksvetu.cz. A jestli vás zajímají specifická umělecká setkání formátu PechaKucha Night, vězte, že další happening je naplánovaný na půlku ledna. Pro přesné informace navštěvujte facebookovou stránku PechaKucha Night Plzeň http://www.facebook.com/#!/PechaKuchaNightPlzen .

Přidejte se a podpořte svou přítomností další akce připravované v Plzni, a že jich není málo. To nejlepší teprve přijde.

Gabriela Šmídová, dobrovolnice

Read More

PĚSTUJ PROSTOR – Informace z uskutečněného semináře

PROGRAM PĚSTUJ PROSTOR ZAHÁJILA PESTRÁ DISKUSEVe středu 24. 10. 2012 byl ve večerních hodinách představen nový program společnosti Plzeň 2015 Pěstuj prostor. Program slouží pro zapojení veřejnosti do proměny veřejného prostoru Plzně. Do programu můžete již nyní přispívat vlastními nápady, a to na webovém portálu www.verejnyprostorvplzni.cz, nebo poštou (informace o programu k vyzvednutí na adrese Pražská 19 v sídle společnosti Plzeň 2015).

Večer zahájilo krátké uvedení programu, ve kterém každý z autorů řekl, čím je pro něj program důležitý. Zaznělo, že Pěstuj prostor je součástí širšího rámce projektů, které budou mapovat veřejný prostor z různých úhlů pohledu a zprostředkovávat jeho proměnu. Program je sice zaměřen na malé a středně velké změny, ale právě drobné intervence ve veřejném prostoru často vedou k pozdější zásadní proměně.

Nejzajímavější na setkání byla závěrečná diskuse. Večer probíhal spíše v komorní atmosféře, do diskuse se díky tomu zapojila většina příchozích. Zazněla rozličná témata: efektní nápad na rozsvícení plzeňských mostů, cyklistika, debata o plzeňských sídlištích, již pravidelně se vynořující téma Domu kultury i diskuse o čerstvé rekonstrukci Štruncových sadů. Není divu, na představení programu přišlo pestré publikum – primátor města Plzně, ředitelka Útvaru koncepce a rozvoje, zástupci sdružení ENVIC, člen Guerilla gardening Pilsen a mnoho dalších. Primátor Martin Baxa vyjádřil nad spuštěním programu radost a slíbil svou podporu zajímavým podnětům.

Součástí večera byla i přednáška architekta a jednoho z autorů programu Marka Siváka o tom, co to vlastně veřejný prostor je, jak jsme se na něj dívali v minulosti, jak se na něj díváme dnes a jak ho vidí i v jiných městech nebo za hranicemi. Samotné zapojení se do programu Pěstuj prostor bylo demonstrováno na příkladu oživení řeky Mže veřejnou saunou, k čemuž inspiroval projekt ateliéru H3T.

Autoři programu doufají, že program bude mít u plzeňské veřejnosti silnou odezvu a že se pomocí něj podaří proměnit co nejvíce míst v Plzni.

Read More

Jak jsem objevila Plzeň …

Druhý pobyt v ČR

Pozitivní a přátelské, takový byl můj první osobní dojem z města Plzně.  Zářivé pastelové barvy jeho pamětihodností a monumentů, četné parky, které ho obklopují a řeka, to všechno dohromady dává městu jedinečnou pozitivní atmosféru. Podobně i obyvatelé města posílili při mém příjezdu tento příznivý dojem, především proto, že první lidé, se kterými jsem přišel do styku, projevili pochopení pro základní česká slova, která jsem je vyslovoval.

Dnes se nadšeně vracím a užívám si české město, ve kterém je zhruba tolik čajoven jako u nás ve Francii pekáren, stejně jako svobodu, s jakou si člověk může zajít sám na pivo nebo na oběd, aniž by v okolí vzbuzoval nepatřičný dojem osamělosti.

Později se můj dojem posunul do polohy překvapení. To především proto, že francouzský jazyk a kultura jsou v centru města dostatečně zastoupeny. Jsou tu francouzské krámky či kavárna a dokonce divadelní představení, které jsem navštívil hned o prvním víkendu, mělo ve scénáři francouzskou píseň a zazněla i francouzská slova. Na chvilku jsem se tak vrátil domů.

I přes předchozí dlouhodobý pobyt na Moravě mě stále dokážou pobavit některé typické scény každodenního života v České republice. Opuštěné dětské kočárky před obchody, typicky české techniky otvírání lahve piva bez otvíráku (obzvlášť pak ta o dveřní rám, kterou mě naučil vrátný na koleji) a malé vagony, které staví i na zastávkách široko daleko opuštěných; tyhle scény mi stále připomínají, že jsem právě tady.

Plzeň vypadá jako město lidských rozměrů rozprostřené v pravidelných čtvercových plochách budov a domů. Je menší než jihofrancouzské Marseille, Evropské hlavní město kultury 2013, ale to, co tohle město nabízí co do krásy, kultury a historie, vysvětluje, proč se pyšní titulem EHM pro rok 2015.

Samotná společnost PLZEŇ 2015 se podle mne snaží dát celé akci lidskou tvář. Mám pocit, že členové týmu jsou otevření a přístupní občanům města. Právě těm má tenhle velký projekt přinést nejvíc.

Líbilo by se mi žít v podobném městě a těšit se z něj. Prozatím si užívám procházení těžkými dveřmi do Černé věže a toho, že jsem alespoň na chvíli toho všeho součástí.

…hodně štěstí

A second stay in the Cz

Positive and friendly was my first personal impression of the city. The pastel colour which covers its monuments, the numerous parks which surround it and the river passing through, all contribute in giving a unique positive atmosphere to the city. Similarly, considering that the first few persons I had been interacting with were receptive to the basic Czech words I pronounced, its inhabitants enriched this feeling at my arrival.

Today, I am very eager to enjoy and take the most of being back in a Czech city, where the Čajovna, are as numerous as could be our bakeries in France, and the liberty with which one can easily go for a beer or lunch on his own depriving oneself of the apprehension of transmitting a feeling of loneliness in the eyes of others.

Later on, my impression evolved to the one of Surprise. Indeed, part of the reason why is related to the fact that French language and culture is well represented in the city center. The French food shops are numerous and even a theatre performance where I have been the first week end included a French song and words in the script. It brought me home for a while, in a different scene.

Despite a previous long term stay in Moravia, I am still amused by some typical scenes of the everyday life in the Czech Republic. The abandonment of baby carriages outside shops, the typical Czech technics to open a bottle of beer without a bottle-opener (particularly the one in the door-frame, taught by the caretaker of the kolej) and the small carriages of trains which stop in the middle of nowhere; these scenes remind me that I am here.

Pilsen looks like a city of human scale spread in regular square spots of buildings and houses. It is smaller in comparison with the Southern French city Marseille, European Capital of Culture in 2013, but what the city has to offer in connection with its beauty, cultural and historical traits easily makes you understand why it is holding the title for 2015. 

My impression on the organization PILSEN 2015 itself, is that it strives to give a human figure to the event. I have the feeling that the team members make themselves available and open towards the inhabitants, the latter being the first to take advantage of the big project.

I would enjoy living in a similar city and dedicate my attention to it. As for now, I enjoy to go through the thick door of the black tower and be part of it for a while.

…Luck

Paulin 

Read More

Co pojí belgické město Liége a Plzeň?

V polovině července navštívili zástupci města Plzně a projektu Plzeň 2015 partnerské město Liége na východě Belgie. 

Návštěva měla hned několik cílů. Díky titulu EHMK, který v roce 2015 ponese nejen Plzeň, ale i belgický Mons, šlo hlavně o vylepšení vztahů především v oblasti kultury, dohodnout možnosti vzájemné podpory a spolupráce a setkat se se členy Bratrstva 17. střeleckého pluku kvůli jednání o ceně Jana Palacha. Ta se uděluje belgickou Královskou asociací veteránů za esej ve francouzštině na téma zvlášť vybrané Asociací. Od roku 1990 se tak z iniciativy belgických válečných veteránů koná každé dva roky první výběrové kolo soutěže v Plzni, poté probíhá kolo druhé, které má na starosti výběrová komise Asociace v Bruselu. Cena zahrnuje zpáteční letenku z Prahy do Bruselu a dvoutýdenní pobyt v rodinách veteránů 17. střeleckého praporu.

Jak to tak bývá, delegace měla na programu několik formálních i méně formálních schůzek a doprovodný kulturní program. K těm neformálním patřila právě večeře se členy Bratrstva 17. střeleckého pluku, což jsou veteráni druhé světové války, kteří se podíleli na osvobození města Plzně v roce 1945. Řeč byla o pokračování Ceny Jana Palacha, kterou Bratrstvo založilo v roce 1990. V červenci letošního roku Bratrstvo končí svoji činnost a tím také zajištění této Ceny, proto se obě města zavázala k jejímu dalšímu zajišťování.

Na schůzce s náměstkem pro kulturu Jean-Pierre Hupkensem a paní Marie Remacle, pracovnicí odboru kultury, se řešila prezentace kandidatury města Liège na Expo 2017 a města Plzeň EHMK 2015. Přislíbili jsme písemnou podporu městu Liége při kandidatuře na Expo 2017 a stejně tak město Liége podpoří projekt Plzeň EHMK 2015. Dalším bodem bylo představení možností spolupráce obou měst v kulturní oblasti. Liége je sice malé, ale dost inspirativní město, což jsme měli možnost sami poznat na výstavě komiksů, výstavě skla či při prohlídce centra města a kostela Sv. Bartoloměje. To si ostatně můžete sami prohlédnout na přiložených obrázcích, anebo se do Liége sami v rámci prázdninového výletu podívat. Možná narazíte na další věci, které naše partnerská města pojí. Třeba zjistíte, že v letním horku chutná správně vychlazené pivo stejně dobře v Čechách i Belgii… 

Read More

Co je smyslem moderního umění?

Drobné zamyšlení nad reakcemi kolem výstavy Začátek století v Západočeské galerii

            Ve vyhrocené diskusi kolem aktuální výstavy současného umění v Západočeské galerii v Plzni byla řeč o „duševní krizi evropského města kultury“. V čem přesně tkví ta krize? Já osobně bych ji spatřoval právě v neschopnosti tolerance jiného typu umění. To je nebezpečný začátek netolerance všech věcí, které jsou nám cizí. Společnost dnes nemá jasno v tom, co je jedna sdílená společná hodnota. Žijeme v pestrosti, kde je všechno možné a žádné výrazové prostředky nelze zakazovat.

            Rozčarování části veřejnosti z výstavy chápu - lidé se se současným uměním málo setkávají, nerozumí jeho výrazovým prostředkům, je tudíž pochopitelné, že jejich první reakce jsou pro ně šokující. Když někdo přijde do galerie zcela nepřipravený na to, co tam uvidí, chybí mu zkušenost s podobným typem uměni, reaguje v první chvíli negativně. České školy nás na moderní umění nepřipravují, vzdělání v tomto směru končí někde po druhé světové válce. Ale právě proto musí existovat instituce, která nás dál vzdělává a posunuje hranice toho, jak chápeme umění.

            Západočeská galerie se za posledních pár let pod vedením Romana Musila stala respektovanou institucí, která se zapojila do celonárodního diskurzu umění (např. recenze na aktuální výstavu vyšla například 19. 5. 2012 v Lidových novinách, 6. 6. 2012 v Art + antiques či 11. 6. 2012 v Respektu).  Je to důležitá veřejná instituce, která má vzdělávací roli. Jejím úkolem je vytvářet prostor pro nevšednost. Není to žádný svatostánek, kde se ukazují jen pěkné věci. Svět je pestrý. Galerie je prostorem pro veřejné setkání a veřejnou diskusi nad onou pestrostí. Galerie veřejné služby, jakou je Západočeská galerie, musí představovat i aktuální umění, seznamovat lidi s tím, co se v současné kultuře děje, byť to není líbivé a pro všechny snadno stravitelné. Těchto prostor a situací pro dialog dnešní době ubývá a já jsem strašně rád za to, že v Plzni Západočeská galerie je. Třeba právě pro její poslední výstavu v  Masných krámech.

           

Výstava „Začátek století“, která v těchto dnech v galerii probíhá, nabízí kolekci současných českých umělců mladší generace, kteří nejrůznějšími prostředky současného výtvarného umění svérázně popisují současnou dobu a zároveň kladou otázky. Výstava může být pro mnohé těžko uchopitelná, neboť první desetiletí současného století je čerstvě za námi a prostředky, s nimiž tvůrci pracují, mohou šokovat nebo vadit. Představa toho, že umění je to, co si koupím a pověsím doma na zeď, bere za své. Současná díla jsou jiná, nejsou to pouze předměty k obchodu. Umělci pracují s posunováním významu, upozorňují jinak a z jiných úhlů na věci, jichž si ve své všednosti často ani nevšímáme nebo je vidíme už se spoustou klišé a stereotypů. Když se podíváte na přeplněnou nákupní tašku v rohu galerie, napřed vás napadne – proboha, co to tu dělá? A pak se zamyslíte a zjistíte, že to je vizitka dnešní doby. Každý si musíme přiznat, že i my jezdíme s nákupními košíky po těch ošklivých supermarketech a hrneme to, jak se dá.

            Osobně se domnívám, že smyslem umění není jen líbivost, ani pouhá touha někoho pobavit či uklidnit. Mimo své estetické funkce nese i komunikační a vzdělávací úlohu. Umění podle mého má za úkol člověka postavit do situace, kdy musí zaujmout postoj, kdy si prověřuje ujasňuje a znovu definuje hodnoty. A třeba tím, že se vůči něčemu pozitivně či negativně vymezí. Ano – to se mi líbí a to chci, nebo ne – toto se mi nelíbí. Negativní pocity jsou zcela v pořádku a není důvod kvůli nim proti umělci či jeho dílu protestovat, zbrojit, osočovat či je dokonce vykazovat z uměleckých síní. Takové dílo je jeho úkol, který umělec plní, doufejme, že poctivě a nadoraz.

            Evropská kultura se vyznačuje značnou mírou tolerance. Umělci mají stále ještě možnost, chce se mi říci i právo a povinnost v naší kultuře nabízet i extrémní činy  – je to zkouška naší tolerance. Nemusí se mi to líbit, ale nebudu to zakazovat. Naše kultura není taková, aby zakazovala věci. Můžeme parodovat, dělat šokující díla. Vážím si toho, že žiju ve společnosti, kde je právě tohle možné. Každý má právo v dnešní době říct, co se mu nelíbí. Proč bychom to ale měli zakazovat?

            Dnešní umělec je něco jako šaman, testuje společnost, chodí po hraně, dělá činy, které jsou nečekané. Vede lidi k tomu, aby lidi zaujímali stanoviska, vystupovali ze stereotypu. Moment kreativity otevírá cestu k tvořivosti i v jiných oblastech.

            Proto společnost umělce potřebuje, aby skrze něj sama na sebe nahlížela. Když se nám nelíbí to, co nám ukazují, můžeme se „zlobit“ buď na sebe, nebo na zrcadlo, které nám předkládá něco, co nechceme vidět. Na druhou stranu je taky třeba se naučit mluvit i o tom, co se mi líbí. Jsem si jist, že spousta lidí do galerie přišla a výstava se mu líbila, jen neměli na rozdíl od „rozčílených“ potřebu své vyjádření posílat vedení galerie nebo do novin. I to je škoda.

            Diskuse je o hledání cest, ne o překřičení jeden druhého hlasitějšími argumenty. Smyslem diskuse je i naslouchání, které může (i když ne vždy nutně) vést k porozumění. Mrzí mě, že zazněly některé neférové věci. Například, že výstava je ukázkou kulturního úpadku projektu Evropské hlavní město kultury. Chtěl bych připomenout slogan z kandidatury: Pilsen, open up! Mottem projektu je otevřenost, a to jak Plzně směrem k Evropě, tak i samotných Plzeňanů novým myšlenkám a uměleckým směrům, které se jim v rámci projektu představí. Výstava Začátek století v tomto duchu ukázala, že máme ještě hodně na čem pracovat. Ano, uznávám, nečekané setkání s něčím dosud neznámým, novým věcmi nemusí být vždy příjemné. Je to jak s tou plechovkou, když ji otevrám nepozorně, bez řádné přípravy, poleju se, moc nadšený nejsem. Ale pro tu čekanou chuť to budu zkoušet dál. Těšit se na nové věci, které mě možná při otevírání čekají.

Úplně závěrem snad jen, že se těší, že podobných výstav v rámci Evropského města kultury bude víc a víc. Také proto si myslím, že by v Plzni měla vyrůst nová opravdu reprezentativní budova Západočeské galerie, která by nejen současnému umění nabídla adekvátnější prostory, ale i sama svou podobou bude výrazným uměleckým činem. Těším se na to!

Váš Roman Černík

PS: Mediální výstup k debatě si můžete přečíst zde: Plzeňský deník 18.7.

Read More

Sezóna začíná- At‘ žije ulice v Plzni

Lisa Schulze

Léto, slunce, umění v ulicích. Sezóna kulturních akcí pod širým nebem však začala největší bouřkou, kterou jsem kdy viděla. Blesky, hromy a déšť by znamenaly, že oslavy by se utopily ve vodě.

Ale měli jsme štěstí: Počasí bylo tento rok hezké! Zahájením léta byl „Svátek hudby“ (Fête de la musique) organizovaný místní Alliance française. Hudební oslava na ulicích už má dlouhou evropskou tradici. Od osmdesátých let zahajuje léto a oslavuje nejdelší den roku s hudbou každého žánru. Slouží jako platforma pro profesionální umělce ale i pro místní amatérské skupiny. V Plzni jsme měli 4 scény, které lákaly hudbou. Bylo tam něco pro každého: rock nebo folk ale i pop. Zejména idylická byla scéna naproti věži Plzně 2015. Po interpretaci písníček skupiny „Beatles“ hráli hudebníci na flétnu hudbu a vystoupili muzikanti lidové kapely s houslemi a kytarou.

Dosavadní vrchol kultury na ulicích byl ale „Den Meliny Mercouri“, který organizovala Plzeň 2015. Akce se konala v sobotu, 23. června na Americké. Normálně silně frekventovaná ulice mezi nádražím a mostem přes řeku byla uzavřena autům a otevřena rozmanité kultuře, umění a pouhé radosti ze života.

Letošní motto bylo„Na ulici jako doma“. Tento slogan měl několik úrovní sociálního významu: jednak chtěli jsme pozvat obyvatele Plzně, ať opustí své  byty (my home is my castle…), aby se odvážili z příjemné důvěrnosti soukromého, potkali se s ostatními obyvateli města a zažili  –možná i z nové perspektivy- město společně. Také jsme tím chtěli upozornit na situaci bezdomovců v Plzni. Pro ně jsou ulice opravdu domovem, a sice ne vždycky nejpříjemnějším, jak ukázala bouřka, kterou jsem zmínila na začátku.

V sobotu nám však svítilo do tváří slunce. Měli jsme skvělý byt venku. Uprostřed silnice jsme instalovali super pohodlný gauč, kde mohli nás navštívit Plzeňáci a diskutovat o projektu Evropské hlavní město kultury 2015. Ale náš kuchyňský stůl byl také oblíbeným místem, kde si dvojice sedali sníst své empanady od stánku vedle.

Plzeň 2015 nebyla jediná organizace, která měla domeček na Americké. Environmentální organizace Envic prezentovala „Urban Gardening“ (zahradničení v městě) neobvyklým způsobem. Obyvatelé bytu nebyli lidé. V záchodu měla rodina jahod hezký pokoj, jejími sousedy byla skupina rajčat, které se usídlily ve dřezu. Na gramofonu tancovala mladá řeřicha.

Tajné středisko života některých lidí je televizor. Skupina herců reagovala na tento smutný fakt a instalovala na Americké kratochvilný automat. Diváci si mohli vybrat mezi 10 filmy a potom se divit mimořádné interpretaci herců. Na konci filmu „Komisař Rex“ třeba byl pes jediný herec- snědl všechno a všechny: pachatele, důkazy a partnera s pistolí.

Ale program na dvou scénách byl stejně pozoruhodný. Především amatérské taneční skupiny ukázaly, co mají na repertoáru. Můj favorit: holky s charlestonem.    

Děti si mohly vyzkoušet u různých stánků své umělecké schopnosti s tužkami, vodovými barvami ale i s barevným pískem v modré, zelené a červené.

Velice podařená akce pro nejmladší hosty byla „Hele, město!“. Malí obyvatelé města mohli před budovou komerční banky postavit „Trpasličí Plzeň“, včetně pojízdné tramvaje a věže. Tato akce byla organizována sdružením Trk (http://www.trk-os.cz/), které plánuje další malé-město.

Večer končil hudbou a tancem v music baru Anděl.

Ale sezóna ulic ještě není u konce! Příští akce na náměstí bude „Chill it and Grill it“ v sobotu 30. června. Více informací najdete tady: http://www.zivaulice.eu/.

Read More

Přípravy na letní výstavu "Impuls 2015!" jsou v plném proudu

Maika Victor, spolupracovnice týmu Plzeň 2015 z Centra Bavaria Bohemia

Přípravy na 6. letní výstavu Centra Bavaria Bohemia (CeBB) jsou v plném proudu. V letošním roce budou pod názvem "Impuls 2015! - rozmanitost nápadů z Bavorska pro Plzeň 2015" prezentovány rozmanité kreativní nápady bavorské strany pro Plzeň, Evropské hlavní město kultury 2015.

 

Vernisáž výstavy se bude konat 25.06.12 od 17.00 hod. a bude spojena s tradičním letním setkáním Bavaria Bohemia podpořeným "Partnery okresu Schwadnorf" s hosty z oblasti politiky, hospodářství, kultury a veřejných institucí. Výstava prezentující nápady, kterými se chtějí kulturní aktéři, umělci a kulturní instituce z Bavorska podílet na programu EHMK, bude k vidění denně od úterý 26.06. do 30.09.12. Umělci si pro znázornění svých nápadů zvolili nejrůznější formy prezentace. K vidění tak budou umělecké objekty, modely, filmy, bannery, fotografie a plakáty.

Hlavním poutačem letní výstavy "Impuls 2015! - rozmanitost nápadů z Bavorska pro Plzeň 2015" bude s největší pravděpodobností šest metrů dlouhá a tři metry vysoká dřevěná atrapa vagonu. Model má znázornit, jak bude v roce 2015 vypadat Vlak za kulturou sloužící jako kulturní scéna. Tento kulturní vagon bude každý víkend připojen k regionálnímu vlaku Alex na trase mezi Řeznem a Plzní. Během téměř tříhodinové jízdy budou cestující prostřednictvím pestrého kulturního programu lákáni k návštěvě EHMK. Autorem tohoto nápadu je Dr. Erwin Aschenbrenner z Řezna. Model Vlaku za kulturou byl na začátku týdne postaven truhlářem Christianem Ringem a spolupracovníky z Schönsee v klenbové hale CeBB.

Další příspěvek s názvem Slova na loukách byl úspěšně otestován v těchto dnech na louce náležející ke statku Dietersberg v Schönsee. Vedoucí projektu Impuls 2015! Hans Eibauer vysekal do trávy nápis Plzeň 2015 s písmeny velkými 12 metrů. Spolupracovnice CeBB asistovaly s metrem a dávaly pozor, aby byla písmena rovně. Díky vysunovacímu žebříku SDH Schönsee pak mohly být udělány první fotky z výšky 18 metrů. Test tak prokázal, že se louky výborně hodí jakožto velké reklamní plochy pro Plzeň, Evropské hlavní město kultury 2015. Do projektu Impuls 2015! Slova na loukách budou v roce 2015 zapojeni zemědělci, kteří vlastní z dálky dobře viditelné travnaté svahy. Na tyto plochy pak budou vysekávány česko-německé slovní páry. Akce tak bude v roce EHMK upozorňovat na přeshraniční sousedství a Plzeň 2015.
Pod mottem Pilsen, Open up! zve CeBB ke zhlédnutí výstavy s mnohými nápady bavorské strany, otevření se vizím pro Plzeň 2015, jejich komentování a těšení se již dva roky předem na plzeňskou Olympiádu kultury v roce 2015.

Read More

KultURquell rises in Pilsen

by Lisa Schulze

What is your first association hearing "Pilsen"? The gothic cathedral St. Bartholomew with the highest steeple in the Czech Lands? The impressive synagogue being the second largest in the whole of Europe? European Capital of Culture 2015? Or rather the golden barley juice with its magnificent creamy foam head?

Also Bohumil Hrabal knew that beer is by no means a mere alcoholic beverage, but it is rather a potion of creativity. This is the reason why he applied it almost daily. It is therefore not impudent to state, that we owe some of world literature's most beautiful works to beer.

Beer culture is undoubtedly a very important part of Czech identity. Every evening cozy little pubs are crowded with Czechs pondering, chatting and fabulating over a glass of beer or two. The team of Pilsen 2015 now utilized the inspiring effect of this most favorite beverage for their purposes and organized the "KultURquell". This event was an attempt to combine the snug get-together in a pub, often origin of crazy ideas, utopian visions and definitely many friendships, with the discourses of cultural activists. This should not just create extraordinary synergies, but it was also proof of culture not having to be high-brow and therefore difficult to access, but that it can also be playful and jaunty- one does not need a tie and shiny shoes to enjoy culture. Every Pilsener be it mechanic or professor of mathematics could register for a chat with an expert of her choice and discuss her ideas, wishes and visions for culture not only during the year 2015. The main idea was to connect people with various social and cultural backgrounds and realities and thus incite dialogue. Not elitist high-brow discourses about the significance and benefits of culture were focus of the event, but rather the role of culture in everyday life, not necessarily connected to an almost empty white cube gallery or a pompous opera building.

The invited guests included Eva Beranková, allround artist from Pilsen; Karel Janecek, activist against corruption; Ondřej Liška, current chairman of the Green Party of Czech Republic. But also international guests attended the event; among them Nele Hertling, whose organization "A Soul for Europe" campaigns for the encounter between agents of civil society and political decision makers as well as Neil Peterson, part of the organizational team of Liverpool being European Capital of Culture in 2008.

One aim of the organizational team of Pilsen 2015 is the encouragement of being aware that we as citizens have the possibility as well as the responsibility to create the reality, the city and therefore the culture surrounding us. "KultUrquell" was a step in that direction.

Besides the public discussions a one-day festival of contemporary Czech art enhanced the city landscape in public spaces. Again, the approach was low-threshold: street art enables direct contact between audience and artwork, at the same time the often provocative artistic statements ask for immediate preoccupation with the them.

A particular highlight was the temporary, barrier-free coffee shop "Popojedem" in the centre of the main square. It was not only barrier-free in the sense of being accessible to people in wheelchairs, but invited Pilseners and visitors to stay and rest for a while through its highly visible presence. The coffee shop created a general, open and public meeting point in the very city centre.

During the evening Pilseners celebrated with young art from Pilsen as well as Brno. A special treat was the performance of Bohdan Bláhovec, one of Czech Republic's best slam poets. Through manic almost maniac games of associations he created a lyric intoxication which could be released dancing during the concert of the duo "dva" from Brno. KultURquell was like culture in Pilsen- refreshing, bubbly, and also sizzling.

Read More

Vesmírná věž z Plzně | blog Jiřího Boudníka

V pátek 25. května 2012 večer, kdy se měsíc na obloze srovnal s dvojčaty Castorem a Polluxem ze souhvězdí Blíženců, vyslal umělec Michal Krysl ze svých 50-megawattových ukazovátek paprsky na jedno z dvojčat. Celkem čtyři laserová ukazovátka vytvořila světelný jehlan, jehož základna byla v bezprostřední blízkosti chrámu svatého Bartoloměje v Plzni.

 

blog pokračuje na odkazu níže...

Vesmírná věž z Plzně | boudnik.blog.ihned.cz -

Read More

Underground-, Sub- and Alternative culture in Pilsen ?!

Lisa Schulze

The last week of April was dedicated to underground- and alternative culture in Pilsen. A first event took place on Saturday, the 21^st of April. The former brewery Světovar was revived by a colorful festival of culture. This one-time industrial part of Pilsen can already look back on a long history of conversion. At the beginning of the last century yet another beer of fame was brewed here. After the Second World War the site experienced its first re-usage: tanks and other military appliances were stored here. After ´89 the premises were left to themselves. Plastering began to crumble, windows became opaque, metal started to build a layer of rust, becoming thicker and thicker. This state of looming decay nowadays creates an ambivalent enchantment. Starting in 2013 this terrain will be remodeled to become a new institution of culture; a space for alternative theater, performance art, music as well fine arts. A savor of this future could be indulged in during the festival spodní proudy. The name of the festival, meaning "undercurrents" is very appropriate in a city that is built upon hidden streams. At the same time, the name hints at a culture, not being visible necessarily at first sight, but nevertheless contributing to the dynamics of a progressive society.

In the afternoon elderly gentlemen discussed the miracles of everyday life over a glass of wine while their grandchildren were planting their first salads into old buckets. Another favorite pastime for the little ones was the mini adventure-playground consisting of a heap of sand, pebbles and baskets overflowing with logs of wood. Moreover a group of jugglers showed their artistry and invited everybody to discover the acrobat within themselves with the help of juggling balls and the diabolo. The land art exhibition "Síla ticha" (power of silence) by Jiří Beránek also attracted many visitors. In the afternoon, the former brewery was mainly used as a meeting point, a community center, that seems to be missing in an area that otherwise guarantees a pleasant state of living.

During the evening the composition of the audience altered: the hair became longer, the improvised concert hall filled with blue vapor. I recognized many faces, the alternative scene in Pilsen is not that immense. The line-up of the concert was exclusive in terms of luminaries of the alternative music scene. The audience enjoyed four bands that flow next to the musical mainstream: Burgtheater, Skrytý půvab byrokracie, Pavel Zajíček and DG 307 as well as Urband. The location of Světovar as well as its extraordinary character allow for the site to transform into a hub of community life and advocate the encounter between people of different age groups, social backgrounds and interests.

Yet another center of alternative culture in Pilsen is the cultural heritage site of Jízdní nádraží (train station in the South of the city, affectionately called Jižák). In the beginning of the last century it was used by commuters toiling in Pilsen's countless factories. Due to the industrial change leading to shutting down many factories the train station was also no longer needed. In the year of 2000 the non-profit organization Johan Centrum ventured out to re-use the art nouveau building currently known as „Moving Station“ for cultural purposes. It is easy to succumb to the morbid charms of this lieu of time passed: There is neither light nor electricity, in winter time biting frost dwells in the rooms, that do not allow one to look outside as the window frames do not hold glass but rather chipboards. When birds begin to chirp and the evenings become warmer and fragrant this bearer of yesteryear travellers open up for culture.

On Saturday, the 24th of April this year's Artbuffe was opened with a vernissage. The theme of this year's multigenre event was denominated by the mystic-medieval title "Tělo je pozemská zahrada utrpení" (the body is a garden of earthly agony). Besides the exhibition, displaying the work of young artists, a cinematic program was offered. Every evening the audience could enjoy movies by the Czech surrealist Jan Švankmajer. A duo a actors accompanied those movie nights with a mixture of playful slapstick sketches and profound thoughts of philosophic nature. Artbuffe was organized in the frame of Finale Pilsen, an annual festival of contemporary Czech film. This lead to more attention for the event in the Moving station by the media as well as by the general public. At the same time Artbuffe and Finale Pilsen were competing for the same audience with the result of only some people finding their way to the South of Pilsen.

The creation of cultural and community space is currently being initiated in Světovar and already reality in the Moving Station. The location constitutes a platform for innovative art and young artist. At the same time the organizers of Johan Centrum take the function of preservers of cultural and industrial heritage. Moreover they are part of an international network guaranteeing cultural quality events of European scale and interest. At the same time alternative culture has a difficult stance in Pilsen and encounters numerous challenges. Many committed cultural activists have splendid ideas. But an adequate response by an interested public especially in terms of quantity seems to be not existent yet. The alteration of this constellation should be one of the outcomes of the project Pilsen 2015.The project Pilsen 2015 European Capital of Culture is a chance especially for cultural activists from the alternative scene to make their voice heard. Moreover it is an opportunity to pose questions about the ability, the mission and maybe even the responsibility and duty of culture within and for a progressive, democratic and open society.

The potential effectivity of underground and alternative culture is affected by their position regarding society and its majorities. As high and mass culture can be critical towards society within the frame of norms, paradigms and conventions governing society, they could also just retreat to an affirmative position regarding existing contemporary circumstances. Underground and alternative culture reject this position per definitionem. This sets the frame for their potential as well as their limits.

Underground-culture tends to be anti-systemic, or even stages itself as a-systemic. But, this might as well be a mere gesture as the question has to be posed, whether a position outside the societal system is possible at all. Especially in countries of Eastern and Central Europe it seems to be rather a historic position. When Europe was divided into two ideological blocs, the artist in the "East" could be compared to a state clerk. Generally speaking this meant conforming to the narrowness of Socialist realism regarding form as well as content. (There were exceptions to those harsh conditions: The artist in the People's Republic of Poland as well as artists in ČSSR during Prague Spring enjoyed a relatively high standard of artistic freedom) The one not surrendering to this rigid paradigm had to descend to the artistic underground. Artistic activity was then not only precarious regarding the financial and economic condition of a creative individual, but could also become life-threatening by restrictive measures executed by the secret police. In a society oriented towards freedom and democracy the position of the artistic should not be as problematic. Therefore it is questionable whether the notion of underground-culture is still valid in contemporary European societies. In order to avoid nostalgic fascination transferred to present day reality we would rather prefer to use the concept of subculture as a successor of underground culture in the following.

The position towards mainstream culture is metaphorically included in the name of both underground as well as subculture. Both notions indicate engaging a space below the establishment. If one does not want to presume escapist tendencies, but rather understands art as a politically effective activity, the potential of the respective branches of art is subversion. An alteration of existing conditions is thus being attempted by undermining present reality and by its infiltration.

The method of alternative culture is designed differently. As indicated in the name, this kind of culture offers other, different approaches to society. Accepted norms, conventions and paradigms are being questioned, but not necessarily totally negated. Therefore, the connection to mainstream society formed by majorities is closer as it is the case with underground- and subculture. Communication between majority and minority is more likely to be initiated with the potential result of a progressive change of society through dialogue and mutual understanding. The dynamics of underground-, sub- as well as alternative culture aim against established discourses and practices. Their distinguishing characteristics is their degree of radicalness.

The concert of mainstream culture does indeed comprise of numerous voices. Whether those are truly varying representing manifold discourses and above all contributing to the development of our society regarding progress in the field of humanism, mutual understanding and tolerance can be at times questioned. Moreover mainstream culture seems to be designed to be easily consumed. This could lead to a lethargic society not interested in either culture or politics.

Alternative culture can operate as a corrective in this case. Alternative approaches to art and finally to society offer different and therefore new views at the known. Thus, it can initiate a change from within the existing without having to be radical, destructive and anarchical. But, this kind of art tends to be more difficult to permeate in terms if form as well as content. This does not automatically mean that alternative culture is elitist, but rather that it defies mere and simple consumptability. In order to comprehend a serious examination of reality/realities is necessary. Therefore underground-, sub- and alternative culture can - in the best case - contribute to activating their audience. Thus, they abide by the credo of the classical avant-garde movement of connecting and even interlacing art and life.

A seminal element of Pilsen's application for the title of European capital of culture was the emphasis on participation of the general population. This approach is anti-elitist as well as aiming at dialogue. At the same time the recipient cannot retreat to the position of a passive consumer of culture, but automatically becomes active producer of meaning and content. Sub- and alternative culture in Pilsen can therefore turn into a tool to create society through its active citizens. In order for this vision to become reality, sub- and alternative culture have to become more visible to the general public. This summer at least two extraordinary events could accomplish this task: The „Den Meliny Mercouri", on June 23rd (Day of Melina-Mercouri) and the street festival "živa ulice" (June 23^rd to September 9^th 2012). Those events in the streets of Pilsen bear the potential to create dialogue and intrigue citizens to become (culturally) active themselves.

Read More

Plzeň hostila polskou uměleckou delegaci

Pod záštitou Plzně 2015, o.p.s. zavítala v týdnu od 1. do 5. května 2012 do Plzně umělecká delegace z polského Štětína. Hlavním cílem návštěvy iniciované Rafaelem Bajenou, předsedou polského Sdružení tvůrců a producentů umění a organizátora Českých dnů ve Štětíně, bylo posílit vzájemnou spolupráci bývalých partnerských měst na úrovni uměleckých institucí a občanských iniciativ.

Tato spolupráce započala již v době kandidatury Plzně na Evropské hlavní město kultury v roce 2010. Krátce po získání titulu následovalo pozvání do Štětína, kde byly zástupcům Plzně 2015 a Institutu umění a designu ZČU blíže představeny místní kulturní instituce včetně Akademie výtvarných umění. Nyní byla řada na Plzni, aby převzala roli hostitele.

Zájem zástupců z řad mladých polských výtvarníků i profesorů štětínské Akademie výtvarných umění se soustředil zejména na oblast výtvarného a vizuálního umění. Setkali se například s ředitelem Galerie města Plzně Václavem Malinou, který jim představil aktuální výstavu Theodora Pištěka a probral s nimi možnosti prezentace plzeňských umělců ve Štětíně. Naopak o představení polských umělců v Plzni jednali s výkonnou ředitelkou Bienále kresby Plzeň Gabrielou Darebnou.

S Petrem Jindrou zase hovořili o případné budoucí spolupráci mezi štětínskými galeriemi a Západočeskou galerií v Plzni, kterou by obě strany velice rády navázaly, jakmile to dlouhodobý výstavní plán ZČG dovolí. Součástí návštěvy Západočeské galerie byla rovněž ve čtvrtek 3. května účast na vernisáži výstavy ZAČÁTEK STOLETÍ, představující české umění prvního desetiletí 21. století, kde proběhla řada inspirativních setkání s reprezentanty současné české výtvarné scény.

Bez povšimnutí nezůstala ani plzeňská alternativní scéna. Poláci navštívili hned dvě akce v rámci festivalu Velká inventura v nádražní budově Moving Station a s Romanem Černíkem z pořádajícího centra Johan nadšeně plánovali společné aktivity, které by se daly podniknout ve spolupráci s podobnými nezávislými uměleckými platformami ve Štětíně.

Věříme, že nezůstane jen u plánů a již brzy bude možné prezentovat plzeňské umění ve Štětíně nejen v rámci festivalu České dny. A třeba si časem tato umělecká iniciativa získá i oficiální podporu politické reprezentace obou spřátelených měst.

Read More

Příjďte s námi tvořit vizi Světovaru

Workshop, inspirovaný metodikou skupinových sehrávek sociálního ekologa Bohuslava Blažka, se konal ve Světovaru v sobotu 24.3.2012.

Lektoři: Mgr.Ida Kaiserová, Mgr a MgA Roman Černík



Účastníci

12 statečných účastníků – 5 mužů a 7 žen se sešlo okolo čtrnácté hodiny, aby se nechali dobrovolně vtáhnout do intenzivní diskuse o tom, jaké možnosti má  Světovar pro Slovany, plzeňskou čtvrť, která jej obklopuje. Rozložení sil bylo spravedlivé, šest z našich účastníků na Slovanech žije nebo žilo v minulosti, šest dalších byli zvědavci, kteří Slovany na vlastní kůži neznají, ale zajímal je fenomén Světovaru a této živé městské části. 

Mapování Slovan

V první části jsme se proto rozdělili do dvou skupin, namíchaných z domorodců i zvědavců a snažili jsme se Slovany „zmapovat“. Znalci ukazovali těm neznalým, co se vlastně krásného i strašného na Slovanech ukrývá. Intimním pohledem obyvatel označovali svá oblíbená místa v této čtvrti – byly to hospůdky, náměstí, parky, a často – místa u řeky, na okraji, jakoby mimo město a jeho živel.

Úplný seznam pozitivních míst :

·         papírenská lávka

·         prostor U Ježíška

·         povodí řeky Radbuzy směrem ke Škoda parku

·         Škoda park, hospoda U Kostečků – označeno 2x

·         hospoda na rohu Jetelové a Zahradní – dětské hřiště

·         park na Homolce – označeno 2x

·         Jiráskovo náměstí a okolí – označeno 2x

·         most Milénia (výhledy z něho)

·         roh Sudové a u Bachmače (bydlel tam pan Míra)

·         Hradiště U jezu , bazén –označeno 2x

·         Chvojkovy Lomy - označeno 2x

·         Galerie Dvořák

·         ÚMO2 - označeno 2x

·         Bleší trhy

·         farmářský obchod –Lobezská ulice

·         Božkovský ostrov

·         Hospoda Pod kopcem

• kino v Olympii

Dalším úkolem pro obě skupiny bylo označení „bolavých“ míst takových, která si spojujeme s nějakou negativní emocí, energií. Jsou to místa opuštěná, zanedbaná, neprostupná, necitlivě propojená se svým okolím.

Úplný seznam bolavých míst:

·          zákoutí pod mostem Milénia

·         Lanové centrum v papírně

·         roh Lobezské a Železniční ulice jako nehostinné místo

·         galerie Dvořák

·         býv. porodnice Slovany – označeno 2x

·         vojenský areál za Světovarem

·         ÚMO2

·         průmyslová zóna za Světovarem

·         nákupní centrum Olympie

·         Lobezská kolem sportovních areálů.

Za třetí se obě skupiny měly pobavit o místech, která vnímají jako místa s potenciálem, místa, která by stálo za to změnit. Částečně se jejich výčet překrýval se seznamem míst bolavých.

Úplný seznam míst, která by bylo dobré změnit:

·         roh Koterovské a  Železniční

·         Papírna – označeno 2x

·         okolí Papírny – hřiště a zóna u řeky- označeno 2x

·         býv.kasárna Slovany – označeno 2x

·         Světovar – označeno 2x

·         Koterovská – parter

Slovany městu, město Slovanům

Následovala část, v níž stateční účastníci řešili odpověď na několik otázek, tázajících se po vzájemných vztazích čtvrti Slovan a celku, či dalších částí města Plzně.

První z otázek zněla: Co nabízí Slovany jako čtvrť městu Plzni?

Dostalo se nám odpovědí, které prozrazují, že Slovany jsou vnímány jako velmi hodnotná část města. Jsou sice typicky rezidenční čtvrtí, ale jejich nabídka oslovuje k návštěvám také obyvatele jiných částí města. Slovany tak jsou pro Plzeň zdrojem pitné vody; nabízejí procházky kolem řek; jsou rekreační zónou, kde je mnoho kvalitní zeleně; nachází se zde nejstarší plzeňské sídliště, a přesto, že je zde mnoho panelových domů, neztratily urbánní strukturu bloků a ulic; je to rezidenční čtvrť, která láká k bydlení ; je to historicky stará část města a také památkově industriální zóna. Slovany jsou prostě super!

 Druhá otázka zněla: Za čím se musí ze Slovan do města, co jim chybí?

Dostalo se nám odpovědí, které jasně ukazovaly na ne zcela vyrovnaný stav městských funkcí této čtvrti. Slovany jsou rezidenční částí a chybí jim pracovní příležitosti, lékařská pohotovost, úřady a hlavně kultura. Kultura, která tu ovšem dříve byla a jejíž odliv nastal v devadesátých letech. Za zlomové bylo označeno zrušení kina Eden, které mělo „celoplzeňskou“ působnost. Zrušen byl také železničářský kulturní dům JAS, chybí také kavárny a hospůdky k posezení.

Třetí otázka zněla: Co by měl Světovar přinést Slovanům?

Neboli jaká jsou očekávání od případné přeměny Světovaru? Ta očekávání směřovala ke dvěma typům využití areálu – areál by měl sloužit jako kulturní centrum (s kinosálem, s výstavními plochami, s klubovým minikinem, prostorem pro vzdělávání nejširších skupin obyvatel, prostorem pro tvorbu umělců i dětí a mládeže, zkušebnami a podobně). Vedle toho by se měl stát areál jakousi zónou zklidnění, relaxace, odpočinku uprostřed města. Mohl by tu vzniknout domov pro seniory i mateřská škola s kulturním zaměřením, zahradní posezení, kavárna s galerií a hlavně místo k setkávání lidí ze Slovan i odjinud.

Místo s industriální historií, architektonickou hodnotou, s geniem loci by tak mělo posílit kvalitu života v této čtvrti, řekněme s velice vytříbeným pohledem na to, co to je „městský relax“.

Černé a bílé scénáře

Závěrečnou část workshopu jsme věnovali jakémusi metodickému shrnutí naší dosavadní a velmi soustředěné práce. Pokusili jsme se vytvořit ve skupinách tzv. černý a bílý scénář vývoje Světovaru do roku 2015, kdy se Plzeň stane Evropským hlavním městem kultury. Prognostická metoda dystopických (negativních) a utopických (pozitivních) scénářů umožňuje postihovat vývojové trendy určitého místa v širších souvislostech. Pomáhá zjistit, nakolik jsou příčiny případného vývoje obsaženy v současnosti a  zvyšuje naše šance tyto okolnosti ovlivnit.  Černý a bílý scénář vytvářely obě skupiny dohromady, postupně po jednotlivých letech, které nás dělí od roku 2015, konstruovaly možný vývoj areálu Světovar.

Plné verze scénářů

Černý scénář

2012

ñ  Chybí peníze

ñ  Objeví se nabídka developerů, kterou město „nemůže“ odmítnout

ñ  Místní odpor - petice

ñ  Na místa příslušných městských úředníků se dostanou neschopní  a nekompetentní lidé

ñ  Po krajských volbách Kraj odmítne podporu

ñ  Nástup nekompetentního manažera

ñ  Zastaven ROP

2013

ñ  Narůstají stížnosti

ñ  Selhává komunikace - uvnitř mezi neziskovým sektorem a občany

ñ  Stavební práce jsou vytunelovány

ñ  Je zavřeno

ñ  Není provoz

ñ  Nelze financovat

ñ  Administrativní překážky znemožňují pohyb vpřed

ñ  Málo naplněný program

2014

ñ  Nové vedení města vzešlé z komunálních voleb projekt nepodporuje

ñ  V areálu se uskuteční balonová show moderovaná Leošem Marešem

ñ  Slovany chtějí herny

ñ  Lidé nemají zájem o nabízený program

2015

ñ  Non-stop herny

ñ  Vietnamská tržnice

ñ  Hluk

ñ  V areálu se točí pivo "Ostravar"

ñ  Areál bude většinu roku uzavřen a veřejnosti se bude otevírat jen pro několik akcí,

ñ  Vůbec se neotevře

ñ  Město se zřekne zodpovědnosti – dlouhodobé dotace

ñ  Nedokončí  se stavební úpravy, areál se nezpřístupní celý

ñ  Provoz bude tak drahý, že se neziskové aktivity neuskuteční

ñ  Bude tu nákupní středisko

ñ  Nezájem lidí o akce

ñ  Vyhrotí se stížnosti  na hlučnost a na cizí a divné (jiné) lidi v okolí

ñ  Bude tu neschopný manažer a produkční

Bílý scénář

2012

ñ  Promyšlená dramaturgie i participace a PR projektu

ñ  Je nastaven stabilní systém financování, Plzeňský Prazdroj vysloví omluvu za zrušení Světovaru ve 30.letech a stane se generálním - dostačujícím sponzorem bez nároku na zasahování do programu

ñ  Projekt má stabilní podporu Min.kultury ČR, Plzeňského kraje a Města Plzně

ñ  Zájem občanů města o brigády v areálu Světovar

ñ  Otevřená komunikace mezi občany, P2015, o.s.Světovar

ñ  Je řada zájemců o činnost a program

ñ  Proběhne transparentní výběr firmy pro rekonstrukci

ñ  Průběžně funguje dostatečná informovanost o Světovaru 2015

2013

ñ  Výborná práce manažera jak na přípravě programu, tak na průběhu stavby

ñ  Stavbu provádí solidní, lokální firma, schopná dodržet termíny

ñ  Aktivity se daří udržet v chodu v nerekonstruovaných částech

ñ  Zvýšený zájem veřejnosti o dění v areálu

ñ  Začíná se řešit také umístění archivu

ñ  Manažer má tým schopný zajistit program i rekonstrukci

ñ  V týmu je dobrý finanční manažer

ñ  MK ČR rozhodne o umístění Muzea designu do areálu

ñ  Probíhají přípravy programu 2015

ñ  Rozvíjí se také další části areálu v souladu s urbanistickou studií

2014

ñ  Jsou přesně stanovená pravidla pro uživatele Světovaru

ñ  Vše je připraveno k provozu

ñ  Volné pozemky se prodávají jednotlivým investorům a jsou zastavovány v souladu se studií

ñ  Je rozšířena MHD na Slovanech (tramvajová trať prodloužena do Černic)

ñ  Občané mají pocit, že Světovar je super

ñ  1.6. 2014 je uvedena ve Světovaru v premiéře Verdiho opera Nabucco

ñ  Přidají se kulturní aktivity menšin

ñ  Do areálu se přesune Veletrh cestovního ruchu

ñ  Probíhají čilé výměny s partnerskými kultur-pivovary v Londýně, Berlíně, Kodani a tak

2015

ñ  Lidé do Světovaru rádi chodí

ñ  Přijíždí Björk a vede tu měsíc trvající workshop a uvede svůj nový projekt (světová premiéra)

ñ  V areálu vznikne malý soukromý pivovar, který vaří Světovar 15° a dotuje tak provoz kulturního zařízení

ñ  Každý týden se konají interakce mezi mládeží z Plzně a mládeží ze zahraničí

ñ  Probíhá pravidelné setkávání generací

ñ  Funguje tu oddechový areál

ñ  Světovar = Kultura od A do Z v jednom místě

ñ  Světovar =Sounáležitost – identita

ñ  Světovar =Zážitkový areál pro děti

ñ  Světovar =Zázemí pro uměleckou tvorbu , pro ubytování i život umělců

ñ  Světovar jako srdce, které pulzuje všemi směry

ñ  Otevřený prostor pro aktivitu a rozvoj občanů

ñ  Otevřený prostor pro aktivitu a rozvoj občanů!!

Read More