Drobné zamyšlení nad reakcemi kolem výstavy Začátek století v Západočeské galerii
Ve vyhrocené diskusi kolem aktuální výstavy současného umění v Západočeské galerii v Plzni byla řeč o „duševní krizi evropského města kultury“. V čem přesně tkví ta krize? Já osobně bych ji spatřoval právě v neschopnosti tolerance jiného typu umění. To je nebezpečný začátek netolerance všech věcí, které jsou nám cizí. Společnost dnes nemá jasno v tom, co je jedna sdílená společná hodnota. Žijeme v pestrosti, kde je všechno možné a žádné výrazové prostředky nelze zakazovat.
Rozčarování části veřejnosti z výstavy chápu - lidé se se současným uměním málo setkávají, nerozumí jeho výrazovým prostředkům, je tudíž pochopitelné, že jejich první reakce jsou pro ně šokující. Když někdo přijde do galerie zcela nepřipravený na to, co tam uvidí, chybí mu zkušenost s podobným typem uměni, reaguje v první chvíli negativně. České školy nás na moderní umění nepřipravují, vzdělání v tomto směru končí někde po druhé světové válce. Ale právě proto musí existovat instituce, která nás dál vzdělává a posunuje hranice toho, jak chápeme umění.
Západočeská galerie se za posledních pár let pod vedením Romana Musila stala respektovanou institucí, která se zapojila do celonárodního diskurzu umění (např. recenze na aktuální výstavu vyšla například 19. 5. 2012 v Lidových novinách, 6. 6. 2012 v Art + antiques či 11. 6. 2012 v Respektu). Je to důležitá veřejná instituce, která má vzdělávací roli. Jejím úkolem je vytvářet prostor pro nevšednost. Není to žádný svatostánek, kde se ukazují jen pěkné věci. Svět je pestrý. Galerie je prostorem pro veřejné setkání a veřejnou diskusi nad onou pestrostí. Galerie veřejné služby, jakou je Západočeská galerie, musí představovat i aktuální umění, seznamovat lidi s tím, co se v současné kultuře děje, byť to není líbivé a pro všechny snadno stravitelné. Těchto prostor a situací pro dialog dnešní době ubývá a já jsem strašně rád za to, že v Plzni Západočeská galerie je. Třeba právě pro její poslední výstavu v Masných krámech.
Výstava „Začátek století“, která v těchto dnech v galerii probíhá, nabízí kolekci současných českých umělců mladší generace, kteří nejrůznějšími prostředky současného výtvarného umění svérázně popisují současnou dobu a zároveň kladou otázky. Výstava může být pro mnohé těžko uchopitelná, neboť první desetiletí současného století je čerstvě za námi a prostředky, s nimiž tvůrci pracují, mohou šokovat nebo vadit. Představa toho, že umění je to, co si koupím a pověsím doma na zeď, bere za své. Současná díla jsou jiná, nejsou to pouze předměty k obchodu. Umělci pracují s posunováním významu, upozorňují jinak a z jiných úhlů na věci, jichž si ve své všednosti často ani nevšímáme nebo je vidíme už se spoustou klišé a stereotypů. Když se podíváte na přeplněnou nákupní tašku v rohu galerie, napřed vás napadne – proboha, co to tu dělá? A pak se zamyslíte a zjistíte, že to je vizitka dnešní doby. Každý si musíme přiznat, že i my jezdíme s nákupními košíky po těch ošklivých supermarketech a hrneme to, jak se dá.
Osobně se domnívám, že smyslem umění není jen líbivost, ani pouhá touha někoho pobavit či uklidnit. Mimo své estetické funkce nese i komunikační a vzdělávací úlohu. Umění podle mého má za úkol člověka postavit do situace, kdy musí zaujmout postoj, kdy si prověřuje ujasňuje a znovu definuje hodnoty. A třeba tím, že se vůči něčemu pozitivně či negativně vymezí. Ano – to se mi líbí a to chci, nebo ne – toto se mi nelíbí. Negativní pocity jsou zcela v pořádku a není důvod kvůli nim proti umělci či jeho dílu protestovat, zbrojit, osočovat či je dokonce vykazovat z uměleckých síní. Takové dílo je jeho úkol, který umělec plní, doufejme, že poctivě a nadoraz.
Evropská kultura se vyznačuje značnou mírou tolerance. Umělci mají stále ještě možnost, chce se mi říci i právo a povinnost v naší kultuře nabízet i extrémní činy – je to zkouška naší tolerance. Nemusí se mi to líbit, ale nebudu to zakazovat. Naše kultura není taková, aby zakazovala věci. Můžeme parodovat, dělat šokující díla. Vážím si toho, že žiju ve společnosti, kde je právě tohle možné. Každý má právo v dnešní době říct, co se mu nelíbí. Proč bychom to ale měli zakazovat?
Dnešní umělec je něco jako šaman, testuje společnost, chodí po hraně, dělá činy, které jsou nečekané. Vede lidi k tomu, aby lidi zaujímali stanoviska, vystupovali ze stereotypu. Moment kreativity otevírá cestu k tvořivosti i v jiných oblastech.
Proto společnost umělce potřebuje, aby skrze něj sama na sebe nahlížela. Když se nám nelíbí to, co nám ukazují, můžeme se „zlobit“ buď na sebe, nebo na zrcadlo, které nám předkládá něco, co nechceme vidět. Na druhou stranu je taky třeba se naučit mluvit i o tom, co se mi líbí. Jsem si jist, že spousta lidí do galerie přišla a výstava se mu líbila, jen neměli na rozdíl od „rozčílených“ potřebu své vyjádření posílat vedení galerie nebo do novin. I to je škoda.
Diskuse je o hledání cest, ne o překřičení jeden druhého hlasitějšími argumenty. Smyslem diskuse je i naslouchání, které může (i když ne vždy nutně) vést k porozumění. Mrzí mě, že zazněly některé neférové věci. Například, že výstava je ukázkou kulturního úpadku projektu Evropské hlavní město kultury. Chtěl bych připomenout slogan z kandidatury: Pilsen, open up! Mottem projektu je otevřenost, a to jak Plzně směrem k Evropě, tak i samotných Plzeňanů novým myšlenkám a uměleckým směrům, které se jim v rámci projektu představí. Výstava Začátek století v tomto duchu ukázala, že máme ještě hodně na čem pracovat. Ano, uznávám, nečekané setkání s něčím dosud neznámým, novým věcmi nemusí být vždy příjemné. Je to jak s tou plechovkou, když ji otevrám nepozorně, bez řádné přípravy, poleju se, moc nadšený nejsem. Ale pro tu čekanou chuť to budu zkoušet dál. Těšit se na nové věci, které mě možná při otevírání čekají.
Úplně závěrem snad jen, že se těší, že podobných výstav v rámci Evropského města kultury bude víc a víc. Také proto si myslím, že by v Plzni měla vyrůst nová opravdu reprezentativní budova Západočeské galerie, která by nejen současnému umění nabídla adekvátnější prostory, ale i sama svou podobou bude výrazným uměleckým činem. Těším se na to!
Váš Roman Černík
PS: Mediální výstup k debatě si můžete přečíst zde: Plzeňský deník 18.7.
