Jak jsem objevila Plzeň …

Druhý pobyt v ČR

Pozitivní a přátelské, takový byl můj první osobní dojem z města Plzně.  Zářivé pastelové barvy jeho pamětihodností a monumentů, četné parky, které ho obklopují a řeka, to všechno dohromady dává městu jedinečnou pozitivní atmosféru. Podobně i obyvatelé města posílili při mém příjezdu tento příznivý dojem, především proto, že první lidé, se kterými jsem přišel do styku, projevili pochopení pro základní česká slova, která jsem je vyslovoval.

Dnes se nadšeně vracím a užívám si české město, ve kterém je zhruba tolik čajoven jako u nás ve Francii pekáren, stejně jako svobodu, s jakou si člověk může zajít sám na pivo nebo na oběd, aniž by v okolí vzbuzoval nepatřičný dojem osamělosti.

Později se můj dojem posunul do polohy překvapení. To především proto, že francouzský jazyk a kultura jsou v centru města dostatečně zastoupeny. Jsou tu francouzské krámky či kavárna a dokonce divadelní představení, které jsem navštívil hned o prvním víkendu, mělo ve scénáři francouzskou píseň a zazněla i francouzská slova. Na chvilku jsem se tak vrátil domů.

I přes předchozí dlouhodobý pobyt na Moravě mě stále dokážou pobavit některé typické scény každodenního života v České republice. Opuštěné dětské kočárky před obchody, typicky české techniky otvírání lahve piva bez otvíráku (obzvlášť pak ta o dveřní rám, kterou mě naučil vrátný na koleji) a malé vagony, které staví i na zastávkách široko daleko opuštěných; tyhle scény mi stále připomínají, že jsem právě tady.

Plzeň vypadá jako město lidských rozměrů rozprostřené v pravidelných čtvercových plochách budov a domů. Je menší než jihofrancouzské Marseille, Evropské hlavní město kultury 2013, ale to, co tohle město nabízí co do krásy, kultury a historie, vysvětluje, proč se pyšní titulem EHM pro rok 2015.

Samotná společnost PLZEŇ 2015 se podle mne snaží dát celé akci lidskou tvář. Mám pocit, že členové týmu jsou otevření a přístupní občanům města. Právě těm má tenhle velký projekt přinést nejvíc.

Líbilo by se mi žít v podobném městě a těšit se z něj. Prozatím si užívám procházení těžkými dveřmi do Černé věže a toho, že jsem alespoň na chvíli toho všeho součástí.

…hodně štěstí

A second stay in the Cz

Positive and friendly was my first personal impression of the city. The pastel colour which covers its monuments, the numerous parks which surround it and the river passing through, all contribute in giving a unique positive atmosphere to the city. Similarly, considering that the first few persons I had been interacting with were receptive to the basic Czech words I pronounced, its inhabitants enriched this feeling at my arrival.

Today, I am very eager to enjoy and take the most of being back in a Czech city, where the Čajovna, are as numerous as could be our bakeries in France, and the liberty with which one can easily go for a beer or lunch on his own depriving oneself of the apprehension of transmitting a feeling of loneliness in the eyes of others.

Later on, my impression evolved to the one of Surprise. Indeed, part of the reason why is related to the fact that French language and culture is well represented in the city center. The French food shops are numerous and even a theatre performance where I have been the first week end included a French song and words in the script. It brought me home for a while, in a different scene.

Despite a previous long term stay in Moravia, I am still amused by some typical scenes of the everyday life in the Czech Republic. The abandonment of baby carriages outside shops, the typical Czech technics to open a bottle of beer without a bottle-opener (particularly the one in the door-frame, taught by the caretaker of the kolej) and the small carriages of trains which stop in the middle of nowhere; these scenes remind me that I am here.

Pilsen looks like a city of human scale spread in regular square spots of buildings and houses. It is smaller in comparison with the Southern French city Marseille, European Capital of Culture in 2013, but what the city has to offer in connection with its beauty, cultural and historical traits easily makes you understand why it is holding the title for 2015. 

My impression on the organization PILSEN 2015 itself, is that it strives to give a human figure to the event. I have the feeling that the team members make themselves available and open towards the inhabitants, the latter being the first to take advantage of the big project.

I would enjoy living in a similar city and dedicate my attention to it. As for now, I enjoy to go through the thick door of the black tower and be part of it for a while.

…Luck

Paulin 

Read More

Co pojí belgické město Liége a Plzeň?

V polovině července navštívili zástupci města Plzně a projektu Plzeň 2015 partnerské město Liége na východě Belgie. 

Návštěva měla hned několik cílů. Díky titulu EHMK, který v roce 2015 ponese nejen Plzeň, ale i belgický Mons, šlo hlavně o vylepšení vztahů především v oblasti kultury, dohodnout možnosti vzájemné podpory a spolupráce a setkat se se členy Bratrstva 17. střeleckého pluku kvůli jednání o ceně Jana Palacha. Ta se uděluje belgickou Královskou asociací veteránů za esej ve francouzštině na téma zvlášť vybrané Asociací. Od roku 1990 se tak z iniciativy belgických válečných veteránů koná každé dva roky první výběrové kolo soutěže v Plzni, poté probíhá kolo druhé, které má na starosti výběrová komise Asociace v Bruselu. Cena zahrnuje zpáteční letenku z Prahy do Bruselu a dvoutýdenní pobyt v rodinách veteránů 17. střeleckého praporu.

Jak to tak bývá, delegace měla na programu několik formálních i méně formálních schůzek a doprovodný kulturní program. K těm neformálním patřila právě večeře se členy Bratrstva 17. střeleckého pluku, což jsou veteráni druhé světové války, kteří se podíleli na osvobození města Plzně v roce 1945. Řeč byla o pokračování Ceny Jana Palacha, kterou Bratrstvo založilo v roce 1990. V červenci letošního roku Bratrstvo končí svoji činnost a tím také zajištění této Ceny, proto se obě města zavázala k jejímu dalšímu zajišťování.

Na schůzce s náměstkem pro kulturu Jean-Pierre Hupkensem a paní Marie Remacle, pracovnicí odboru kultury, se řešila prezentace kandidatury města Liège na Expo 2017 a města Plzeň EHMK 2015. Přislíbili jsme písemnou podporu městu Liége při kandidatuře na Expo 2017 a stejně tak město Liége podpoří projekt Plzeň EHMK 2015. Dalším bodem bylo představení možností spolupráce obou měst v kulturní oblasti. Liége je sice malé, ale dost inspirativní město, což jsme měli možnost sami poznat na výstavě komiksů, výstavě skla či při prohlídce centra města a kostela Sv. Bartoloměje. To si ostatně můžete sami prohlédnout na přiložených obrázcích, anebo se do Liége sami v rámci prázdninového výletu podívat. Možná narazíte na další věci, které naše partnerská města pojí. Třeba zjistíte, že v letním horku chutná správně vychlazené pivo stejně dobře v Čechách i Belgii… 

Read More

Co je smyslem moderního umění?

Drobné zamyšlení nad reakcemi kolem výstavy Začátek století v Západočeské galerii

            Ve vyhrocené diskusi kolem aktuální výstavy současného umění v Západočeské galerii v Plzni byla řeč o „duševní krizi evropského města kultury“. V čem přesně tkví ta krize? Já osobně bych ji spatřoval právě v neschopnosti tolerance jiného typu umění. To je nebezpečný začátek netolerance všech věcí, které jsou nám cizí. Společnost dnes nemá jasno v tom, co je jedna sdílená společná hodnota. Žijeme v pestrosti, kde je všechno možné a žádné výrazové prostředky nelze zakazovat.

            Rozčarování části veřejnosti z výstavy chápu - lidé se se současným uměním málo setkávají, nerozumí jeho výrazovým prostředkům, je tudíž pochopitelné, že jejich první reakce jsou pro ně šokující. Když někdo přijde do galerie zcela nepřipravený na to, co tam uvidí, chybí mu zkušenost s podobným typem uměni, reaguje v první chvíli negativně. České školy nás na moderní umění nepřipravují, vzdělání v tomto směru končí někde po druhé světové válce. Ale právě proto musí existovat instituce, která nás dál vzdělává a posunuje hranice toho, jak chápeme umění.

            Západočeská galerie se za posledních pár let pod vedením Romana Musila stala respektovanou institucí, která se zapojila do celonárodního diskurzu umění (např. recenze na aktuální výstavu vyšla například 19. 5. 2012 v Lidových novinách, 6. 6. 2012 v Art + antiques či 11. 6. 2012 v Respektu).  Je to důležitá veřejná instituce, která má vzdělávací roli. Jejím úkolem je vytvářet prostor pro nevšednost. Není to žádný svatostánek, kde se ukazují jen pěkné věci. Svět je pestrý. Galerie je prostorem pro veřejné setkání a veřejnou diskusi nad onou pestrostí. Galerie veřejné služby, jakou je Západočeská galerie, musí představovat i aktuální umění, seznamovat lidi s tím, co se v současné kultuře děje, byť to není líbivé a pro všechny snadno stravitelné. Těchto prostor a situací pro dialog dnešní době ubývá a já jsem strašně rád za to, že v Plzni Západočeská galerie je. Třeba právě pro její poslední výstavu v  Masných krámech.

           

Výstava „Začátek století“, která v těchto dnech v galerii probíhá, nabízí kolekci současných českých umělců mladší generace, kteří nejrůznějšími prostředky současného výtvarného umění svérázně popisují současnou dobu a zároveň kladou otázky. Výstava může být pro mnohé těžko uchopitelná, neboť první desetiletí současného století je čerstvě za námi a prostředky, s nimiž tvůrci pracují, mohou šokovat nebo vadit. Představa toho, že umění je to, co si koupím a pověsím doma na zeď, bere za své. Současná díla jsou jiná, nejsou to pouze předměty k obchodu. Umělci pracují s posunováním významu, upozorňují jinak a z jiných úhlů na věci, jichž si ve své všednosti často ani nevšímáme nebo je vidíme už se spoustou klišé a stereotypů. Když se podíváte na přeplněnou nákupní tašku v rohu galerie, napřed vás napadne – proboha, co to tu dělá? A pak se zamyslíte a zjistíte, že to je vizitka dnešní doby. Každý si musíme přiznat, že i my jezdíme s nákupními košíky po těch ošklivých supermarketech a hrneme to, jak se dá.

            Osobně se domnívám, že smyslem umění není jen líbivost, ani pouhá touha někoho pobavit či uklidnit. Mimo své estetické funkce nese i komunikační a vzdělávací úlohu. Umění podle mého má za úkol člověka postavit do situace, kdy musí zaujmout postoj, kdy si prověřuje ujasňuje a znovu definuje hodnoty. A třeba tím, že se vůči něčemu pozitivně či negativně vymezí. Ano – to se mi líbí a to chci, nebo ne – toto se mi nelíbí. Negativní pocity jsou zcela v pořádku a není důvod kvůli nim proti umělci či jeho dílu protestovat, zbrojit, osočovat či je dokonce vykazovat z uměleckých síní. Takové dílo je jeho úkol, který umělec plní, doufejme, že poctivě a nadoraz.

            Evropská kultura se vyznačuje značnou mírou tolerance. Umělci mají stále ještě možnost, chce se mi říci i právo a povinnost v naší kultuře nabízet i extrémní činy  – je to zkouška naší tolerance. Nemusí se mi to líbit, ale nebudu to zakazovat. Naše kultura není taková, aby zakazovala věci. Můžeme parodovat, dělat šokující díla. Vážím si toho, že žiju ve společnosti, kde je právě tohle možné. Každý má právo v dnešní době říct, co se mu nelíbí. Proč bychom to ale měli zakazovat?

            Dnešní umělec je něco jako šaman, testuje společnost, chodí po hraně, dělá činy, které jsou nečekané. Vede lidi k tomu, aby lidi zaujímali stanoviska, vystupovali ze stereotypu. Moment kreativity otevírá cestu k tvořivosti i v jiných oblastech.

            Proto společnost umělce potřebuje, aby skrze něj sama na sebe nahlížela. Když se nám nelíbí to, co nám ukazují, můžeme se „zlobit“ buď na sebe, nebo na zrcadlo, které nám předkládá něco, co nechceme vidět. Na druhou stranu je taky třeba se naučit mluvit i o tom, co se mi líbí. Jsem si jist, že spousta lidí do galerie přišla a výstava se mu líbila, jen neměli na rozdíl od „rozčílených“ potřebu své vyjádření posílat vedení galerie nebo do novin. I to je škoda.

            Diskuse je o hledání cest, ne o překřičení jeden druhého hlasitějšími argumenty. Smyslem diskuse je i naslouchání, které může (i když ne vždy nutně) vést k porozumění. Mrzí mě, že zazněly některé neférové věci. Například, že výstava je ukázkou kulturního úpadku projektu Evropské hlavní město kultury. Chtěl bych připomenout slogan z kandidatury: Pilsen, open up! Mottem projektu je otevřenost, a to jak Plzně směrem k Evropě, tak i samotných Plzeňanů novým myšlenkám a uměleckým směrům, které se jim v rámci projektu představí. Výstava Začátek století v tomto duchu ukázala, že máme ještě hodně na čem pracovat. Ano, uznávám, nečekané setkání s něčím dosud neznámým, novým věcmi nemusí být vždy příjemné. Je to jak s tou plechovkou, když ji otevrám nepozorně, bez řádné přípravy, poleju se, moc nadšený nejsem. Ale pro tu čekanou chuť to budu zkoušet dál. Těšit se na nové věci, které mě možná při otevírání čekají.

Úplně závěrem snad jen, že se těší, že podobných výstav v rámci Evropského města kultury bude víc a víc. Také proto si myslím, že by v Plzni měla vyrůst nová opravdu reprezentativní budova Západočeské galerie, která by nejen současnému umění nabídla adekvátnější prostory, ale i sama svou podobou bude výrazným uměleckým činem. Těším se na to!

Váš Roman Černík

PS: Mediální výstup k debatě si můžete přečíst zde: Plzeňský deník 18.7.

Read More

Sezóna začíná- At‘ žije ulice v Plzni

Lisa Schulze

Léto, slunce, umění v ulicích. Sezóna kulturních akcí pod širým nebem však začala největší bouřkou, kterou jsem kdy viděla. Blesky, hromy a déšť by znamenaly, že oslavy by se utopily ve vodě.

Ale měli jsme štěstí: Počasí bylo tento rok hezké! Zahájením léta byl „Svátek hudby“ (Fête de la musique) organizovaný místní Alliance française. Hudební oslava na ulicích už má dlouhou evropskou tradici. Od osmdesátých let zahajuje léto a oslavuje nejdelší den roku s hudbou každého žánru. Slouží jako platforma pro profesionální umělce ale i pro místní amatérské skupiny. V Plzni jsme měli 4 scény, které lákaly hudbou. Bylo tam něco pro každého: rock nebo folk ale i pop. Zejména idylická byla scéna naproti věži Plzně 2015. Po interpretaci písníček skupiny „Beatles“ hráli hudebníci na flétnu hudbu a vystoupili muzikanti lidové kapely s houslemi a kytarou.

Dosavadní vrchol kultury na ulicích byl ale „Den Meliny Mercouri“, který organizovala Plzeň 2015. Akce se konala v sobotu, 23. června na Americké. Normálně silně frekventovaná ulice mezi nádražím a mostem přes řeku byla uzavřena autům a otevřena rozmanité kultuře, umění a pouhé radosti ze života.

Letošní motto bylo„Na ulici jako doma“. Tento slogan měl několik úrovní sociálního významu: jednak chtěli jsme pozvat obyvatele Plzně, ať opustí své  byty (my home is my castle…), aby se odvážili z příjemné důvěrnosti soukromého, potkali se s ostatními obyvateli města a zažili  –možná i z nové perspektivy- město společně. Také jsme tím chtěli upozornit na situaci bezdomovců v Plzni. Pro ně jsou ulice opravdu domovem, a sice ne vždycky nejpříjemnějším, jak ukázala bouřka, kterou jsem zmínila na začátku.

V sobotu nám však svítilo do tváří slunce. Měli jsme skvělý byt venku. Uprostřed silnice jsme instalovali super pohodlný gauč, kde mohli nás navštívit Plzeňáci a diskutovat o projektu Evropské hlavní město kultury 2015. Ale náš kuchyňský stůl byl také oblíbeným místem, kde si dvojice sedali sníst své empanady od stánku vedle.

Plzeň 2015 nebyla jediná organizace, která měla domeček na Americké. Environmentální organizace Envic prezentovala „Urban Gardening“ (zahradničení v městě) neobvyklým způsobem. Obyvatelé bytu nebyli lidé. V záchodu měla rodina jahod hezký pokoj, jejími sousedy byla skupina rajčat, které se usídlily ve dřezu. Na gramofonu tancovala mladá řeřicha.

Tajné středisko života některých lidí je televizor. Skupina herců reagovala na tento smutný fakt a instalovala na Americké kratochvilný automat. Diváci si mohli vybrat mezi 10 filmy a potom se divit mimořádné interpretaci herců. Na konci filmu „Komisař Rex“ třeba byl pes jediný herec- snědl všechno a všechny: pachatele, důkazy a partnera s pistolí.

Ale program na dvou scénách byl stejně pozoruhodný. Především amatérské taneční skupiny ukázaly, co mají na repertoáru. Můj favorit: holky s charlestonem.    

Děti si mohly vyzkoušet u různých stánků své umělecké schopnosti s tužkami, vodovými barvami ale i s barevným pískem v modré, zelené a červené.

Velice podařená akce pro nejmladší hosty byla „Hele, město!“. Malí obyvatelé města mohli před budovou komerční banky postavit „Trpasličí Plzeň“, včetně pojízdné tramvaje a věže. Tato akce byla organizována sdružením Trk (http://www.trk-os.cz/), které plánuje další malé-město.

Večer končil hudbou a tancem v music baru Anděl.

Ale sezóna ulic ještě není u konce! Příští akce na náměstí bude „Chill it and Grill it“ v sobotu 30. června. Více informací najdete tady: http://www.zivaulice.eu/.

Read More

Přípravy na letní výstavu "Impuls 2015!" jsou v plném proudu

Maika Victor, spolupracovnice týmu Plzeň 2015 z Centra Bavaria Bohemia

Přípravy na 6. letní výstavu Centra Bavaria Bohemia (CeBB) jsou v plném proudu. V letošním roce budou pod názvem "Impuls 2015! - rozmanitost nápadů z Bavorska pro Plzeň 2015" prezentovány rozmanité kreativní nápady bavorské strany pro Plzeň, Evropské hlavní město kultury 2015.

 

Vernisáž výstavy se bude konat 25.06.12 od 17.00 hod. a bude spojena s tradičním letním setkáním Bavaria Bohemia podpořeným "Partnery okresu Schwadnorf" s hosty z oblasti politiky, hospodářství, kultury a veřejných institucí. Výstava prezentující nápady, kterými se chtějí kulturní aktéři, umělci a kulturní instituce z Bavorska podílet na programu EHMK, bude k vidění denně od úterý 26.06. do 30.09.12. Umělci si pro znázornění svých nápadů zvolili nejrůznější formy prezentace. K vidění tak budou umělecké objekty, modely, filmy, bannery, fotografie a plakáty.

Hlavním poutačem letní výstavy "Impuls 2015! - rozmanitost nápadů z Bavorska pro Plzeň 2015" bude s největší pravděpodobností šest metrů dlouhá a tři metry vysoká dřevěná atrapa vagonu. Model má znázornit, jak bude v roce 2015 vypadat Vlak za kulturou sloužící jako kulturní scéna. Tento kulturní vagon bude každý víkend připojen k regionálnímu vlaku Alex na trase mezi Řeznem a Plzní. Během téměř tříhodinové jízdy budou cestující prostřednictvím pestrého kulturního programu lákáni k návštěvě EHMK. Autorem tohoto nápadu je Dr. Erwin Aschenbrenner z Řezna. Model Vlaku za kulturou byl na začátku týdne postaven truhlářem Christianem Ringem a spolupracovníky z Schönsee v klenbové hale CeBB.

Další příspěvek s názvem Slova na loukách byl úspěšně otestován v těchto dnech na louce náležející ke statku Dietersberg v Schönsee. Vedoucí projektu Impuls 2015! Hans Eibauer vysekal do trávy nápis Plzeň 2015 s písmeny velkými 12 metrů. Spolupracovnice CeBB asistovaly s metrem a dávaly pozor, aby byla písmena rovně. Díky vysunovacímu žebříku SDH Schönsee pak mohly být udělány první fotky z výšky 18 metrů. Test tak prokázal, že se louky výborně hodí jakožto velké reklamní plochy pro Plzeň, Evropské hlavní město kultury 2015. Do projektu Impuls 2015! Slova na loukách budou v roce 2015 zapojeni zemědělci, kteří vlastní z dálky dobře viditelné travnaté svahy. Na tyto plochy pak budou vysekávány česko-německé slovní páry. Akce tak bude v roce EHMK upozorňovat na přeshraniční sousedství a Plzeň 2015.
Pod mottem Pilsen, Open up! zve CeBB ke zhlédnutí výstavy s mnohými nápady bavorské strany, otevření se vizím pro Plzeň 2015, jejich komentování a těšení se již dva roky předem na plzeňskou Olympiádu kultury v roce 2015.

Read More

KultURquell rises in Pilsen

by Lisa Schulze

What is your first association hearing "Pilsen"? The gothic cathedral St. Bartholomew with the highest steeple in the Czech Lands? The impressive synagogue being the second largest in the whole of Europe? European Capital of Culture 2015? Or rather the golden barley juice with its magnificent creamy foam head?

Also Bohumil Hrabal knew that beer is by no means a mere alcoholic beverage, but it is rather a potion of creativity. This is the reason why he applied it almost daily. It is therefore not impudent to state, that we owe some of world literature's most beautiful works to beer.

Beer culture is undoubtedly a very important part of Czech identity. Every evening cozy little pubs are crowded with Czechs pondering, chatting and fabulating over a glass of beer or two. The team of Pilsen 2015 now utilized the inspiring effect of this most favorite beverage for their purposes and organized the "KultURquell". This event was an attempt to combine the snug get-together in a pub, often origin of crazy ideas, utopian visions and definitely many friendships, with the discourses of cultural activists. This should not just create extraordinary synergies, but it was also proof of culture not having to be high-brow and therefore difficult to access, but that it can also be playful and jaunty- one does not need a tie and shiny shoes to enjoy culture. Every Pilsener be it mechanic or professor of mathematics could register for a chat with an expert of her choice and discuss her ideas, wishes and visions for culture not only during the year 2015. The main idea was to connect people with various social and cultural backgrounds and realities and thus incite dialogue. Not elitist high-brow discourses about the significance and benefits of culture were focus of the event, but rather the role of culture in everyday life, not necessarily connected to an almost empty white cube gallery or a pompous opera building.

The invited guests included Eva Beranková, allround artist from Pilsen; Karel Janecek, activist against corruption; Ondřej Liška, current chairman of the Green Party of Czech Republic. But also international guests attended the event; among them Nele Hertling, whose organization "A Soul for Europe" campaigns for the encounter between agents of civil society and political decision makers as well as Neil Peterson, part of the organizational team of Liverpool being European Capital of Culture in 2008.

One aim of the organizational team of Pilsen 2015 is the encouragement of being aware that we as citizens have the possibility as well as the responsibility to create the reality, the city and therefore the culture surrounding us. "KultUrquell" was a step in that direction.

Besides the public discussions a one-day festival of contemporary Czech art enhanced the city landscape in public spaces. Again, the approach was low-threshold: street art enables direct contact between audience and artwork, at the same time the often provocative artistic statements ask for immediate preoccupation with the them.

A particular highlight was the temporary, barrier-free coffee shop "Popojedem" in the centre of the main square. It was not only barrier-free in the sense of being accessible to people in wheelchairs, but invited Pilseners and visitors to stay and rest for a while through its highly visible presence. The coffee shop created a general, open and public meeting point in the very city centre.

During the evening Pilseners celebrated with young art from Pilsen as well as Brno. A special treat was the performance of Bohdan Bláhovec, one of Czech Republic's best slam poets. Through manic almost maniac games of associations he created a lyric intoxication which could be released dancing during the concert of the duo "dva" from Brno. KultURquell was like culture in Pilsen- refreshing, bubbly, and also sizzling.

Read More

Vesmírná věž z Plzně | blog Jiřího Boudníka

V pátek 25. května 2012 večer, kdy se měsíc na obloze srovnal s dvojčaty Castorem a Polluxem ze souhvězdí Blíženců, vyslal umělec Michal Krysl ze svých 50-megawattových ukazovátek paprsky na jedno z dvojčat. Celkem čtyři laserová ukazovátka vytvořila světelný jehlan, jehož základna byla v bezprostřední blízkosti chrámu svatého Bartoloměje v Plzni.

 

blog pokračuje na odkazu níže...

Vesmírná věž z Plzně | boudnik.blog.ihned.cz -

Read More