Monday, July 1, 2013

Blue. White. Green. Plzeň.

Zajímá vás, jak se v Plzni líbí stážistovi z Kanárských ostrovů? Níže je jeho příspěvek o působení v našem městě.

The second week after my arrival I caught a flu. It wasn’t the best way to start my experience here but looking the snow falling through the windows was quite hypnotic. The blue of the sea had turned out into the white of the snow. Since I came, all Czechs I met have been telling me that I should wait to the spring to enjoy the city. But what they didn’t know is that I was already delighted. One of these winter days, when I started to feel recovered I just took my camera, left the room and went to the park close to my dormitory. It was already 5 o clock, which means it was already night.  I walked for some time through the heavy snow and got really inside the park. The feeling was kind of strange. Although I knew the city was just at the end of my view and some hundreds metres further there would be many people arriving at home to get warm from the cold, I felt I was in the nature. In some random forest in Central Europe may be, feeling the real winter for the first time in my life.
And it was at that precisely moment when I realized I was abroad. I was a strange. But I liked it. And for some time I was really alone in that huge snowy park outside my dormitory, freezing but enjoying the touching of the snowflakes in my face.
Then, some time later, a young woman appeared with a big lovely dog. His dark brown skin fitted really well with the white of the snow. The German shepherd was playing somehow while the woman was sitting in a bank, just looking at him. It was a beautiful picture, a common one I guess but the sensations of the moment made it more charming.
I was tempted to talk to her. Tempted to ask her what she was doing, what she was feeling. Now it may sound pretty stupid as it was obvious what she was doing but back then it all made sense. Anyway, in the end I could not even take a picture of her beautiful dog. I guess I spent too much time wondering how she was, how many differences can be between me and her, between Canary and Czech people.
So she left me alone again in the white landscape but not much later a family appeared. The father was carrying his two children in a red sledge. They must have been playing together a little further from the place where we were now. The children were shouting something I couldn’t get but from their faces I can say that they still wanted some more fun. Anyway, the father ignored them and kept carrying the sledge while the mother was smiling complacently next to the children.
They reminded me the childhood I never had. The one I saw in some American movies with snowmans, warmed country houses and homemade wool pullovers. Thinking about Czechs, observing their similar and their completely different experiences, makes me aware of my own happening. It is amazing to think about how something apparently insignificant can change the way we are and how we communicate with each other. While the Czechs are wondering how would be to live near the beach, with the sun shining every week, Canarian children are wondering why they can’t have the same Christmas they watch on the TV.
So one day I think they are really different from me but the next day I change my mind and think they are pretty the same. Many times when I observe them I wish I could understood more Czech, not only to know what others are saying but to get more involved in the events that are currently happening and to feel more close to them. However, other times I don´t feel that huge necessity because I accept the things as they are and enjoy the feeling of being outside the wall, thinking what’s going on behind that faces and wondering how they really are.
Now is already spring and the view of Bory park is completely different. In sunny days, many people go there to practice sports or just to seat on the grass to enjoy the weather with their friends. It is known that you have to make the most of the sun because the rain is always watching and can come when you least expect it.
Plzeň has many beautiful parks like these. Everyone with its own lives, its own seasons, its own memories… And, although I enjoyed winter in some way, it is true that the city becomes more beautiful with the good weather. The elegant houses of the city center looks more colorful, the streets around the main square seems more attractive and the green of the trees predominates in every place.
The city gets definitely more lively, which, by the way, is one of the goals of my organization, Plzeň 2015, where I am working as a European Volunteer. Until now, the city is only famous around the world for the great beer Pilsner Urquell but in two years it will be the European Capital of Culture. The city wants to show to the world that they are more than beer (without forgetting its importance) and, at the same time, wants to show to its inhabitants that it is more than a place to sleep and work. Life is not only inside a house, a pub or a “čajovna”, but in every corner of the city, where everything can take place and you can be part of it. And that’s why the main slogan is  Pilsen Open Up!.
But this is not only about Plzeň. Every city, every little town here or there has something to show you. It doesn´t mind if it is called Prague or Třinec. Every detail, every scene, could be amazing if you let yourself enjoy it and forget stereotypes. It is up to you. And I think this is one of the things what European Voluntary Service is all about. And the reason why I want to start this blog. As an irish sentence says, “What is seldom, is wonderful” (“An rud is annamh is iontach”). And there is something seldom in every EVS experience. Something that needs to be discovered and deserve to be told.
 Carlos

Thursday, June 27, 2013

Regensburg a Plzeň oslavili partnerství kulturní akcí v ulicích města

Souběžně s Dnem Meliny Mercouri v Plzni proběhly v partnerském městě Regensburg 40. slavnosti města, takzvaný "Bürgerfest" s mottem Žitá kultura, milované město. Evropské hlavní město kultury zde samozřejmě nemohlo chybět! Na stánku v ulici Thundorferstrasse se psaly česko-německé pohlednice a mohli jste zde potkat i plzeňského primátora Martina Baxu. 


"Chtěli byste pohlednice z Plzně poslat přátelům nebo rodině? Poštovné za vás uhradíme my.“

"Cože, jenom tak?"
"Musím ji poslat do Plzně, nebo můžu i někam jinam?"
"Mohu si raději vzít pero?"
"No, já nevím komu."
"Ne, mám mobilní telefon!"
"Opravdu? - To je skvělé!
"



Ta poslední byla nejčastější odpověď. Přibližně 300 plzeňských pohlednic poslali zájemci našeho stánku 21-23. června po celém světě. Mohli si vybrat z 9 různých motivů, které vznikly dne 18. května jako výsledek akce "Photo Jam". Za tímto účelem byly Plzeňané vyzváni, aby společně fotografovali Plzeň pod heslem "Jugendstil v Plzni."


Motivy pohlednic byly také vystaveny na stánku a lidem se moc líbily. Pohlednice nejčastěji posílali do Bavorska, ale i do České republiky – a i do exotických zemí jako je Kuala Lumpur (Malajsie), Guantanamo (Kuba) a London (Kanada). Jana Pecikiewicz, evropská dobrovolnice projektu "Zažij Plzeň!" u Tandemu v Plzni a Steve Naumann, praktikant z týmu Plzeň 2015, si připravili několik českých vět, které by mohli návštěvníci stánku psát na pohlednice, a vysvětlovali neúnavně návštěvníkům, proč Plzeň stojí za návštěvu. Na sobotní odpoledne zorganizovali žonglérskou a bubenickou skupinu "Estella de Fuego" z Plzně, která nabízela workshopy žonglování a bubnování a byla tak dalším zpestřením ulice Thundorferstraße.

Ve vedlejším stánku Tandemu - Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže si mohli zájemci zatočit kolem štěstí a otestovat své znalosti o České republice. Kromě toho tým informoval o možnostech školních a mimoškolních výměn, o portálu pro mládež www.ahoj.info, metodě jazykové animace a mnohém dalším.



V neděli se na besedě s mottem "Unter Freunden - Mezi přáteli" pořádané Tandemem Regensburg a Centrem Bavaria Bohemia (CeBB) vše točilo kolem partnerství města Plzně a Řezna. Na pódiu u břehu Dunaje diskutovalo pět hostů o 20letém výročí partnerství měst, aktuálním stavu a budoucích možnostech spolupráce. Primátor Hans Schaidinger vzpomínal na počátky partnerských vztahů po pádu železné opony a vyjmenoval příklady z několika oblastí spolupráce - od kulturní spolupráce přes projekty pro seniory až po výměnu zkušeností týkajících se protipovodňových opatření.

Petr Šimon z týmu Plzeň 2015 zdůraznil, že město Řezno, které se ucházelo o titul Evropského hlavního města kultury v roce 2010, hrálo pro Plzeň významnou roli již během výběrového řízení. Města Plzeň a Řezno nyní také spolupracují na projektu "Impuls 2015!" Centra Bavaria Bohemia (CeBB). Některé nápady, které mají být realizovány v roce 2015, se setkaly s vřelým ohlasem publika, jako například Vlak za kulturou, taneční projekty, literární putování a pohádková poutní cesta.

Karla Zajíčková, vedoucí jediné zahraniční pobočky Průmyslové a obchodní komory Řezno v Plzni, zdůraznila význam hospodářských vztahů mezi městy a Plzeňským krajem a Horní Falcí. Hana Bejlková pozvala řezenské občany se zájmem o Českou republiku a český jazyk na pravidelný česko-německý "štamtiš", který zorganizovala za pomoci dalších dobrovolníků již po sté.

Co se plánuje v Plzni pro rok EHMK 2015 a které akce se konají již nyní, vysvětlil Petr Šimon. Kromě výstavby nového divadla a přestavby bývalého pivovaru Světovar na kulturní centrum bude celá řada akcí a projektů probíhat nejen v Plzni, ale také v celém kraji. Hlavními tématy jsou západočeské baroko, land art a kulturní dědictví. Cílem je intenzivně zapojit obyvatelstvo a vytvořit z Plzně otevřenější a atraktivnější město.


Maika Victor-Ustohal, programová manažerka Centra Bavaria Bohemia
a Steve Neumann, praktikant GFPS v týmu Plzeň 2015

Komunitní Melina Mercouri



Na letošním Dni Meliny Mercouri nás kromě slunného počasí potěšil i zájem o prvky navržené plzeňskou veřejností. Vrcholu obliby se dočkala lehátka vyrobená během veřejného workshopu Pěstuj prostor v rámci projektu Kontejnery k světu. Skoro třicet lehátek z dřevěných palet bylo rozmístěno na terasách u Mrakodrapu i v Kopeckého sadech. Lehátka byla obsazená až do pozdních nočních hodin a tak jedno „uzmout“ vyžadovalo rychlý postřeh nebo dlouhé čekání. Jejich obliba nás přesvědčuje v tom, že podobný typ městského mobiliáře je potřeba na více místech a při více příležitostech. O zapůjčení lehátek projevili zájem další kulturní pořadatelé, veřejnost se s nimi setká např. během srpnového bloku festivalu Živá ulice.¨


Oblíbeným komunitním prvkem byla i Tančírna inspirovaná podnětem Kamily Jůzlové. Záměrem podnětu bylo umístit taneční parket v sadech u konzervatoře, aby si kolemjdoucí mohli zatančit na z oken se linoucí hudbu. V rámci Dnu Meliny Mercouri bylo podnětu pomoženo – hudbu k tanci zajistila např. seniorkapela 35. pěšího pluku. Mimo ni se na parketu střídala vystoupení od výrazového tance, opery a flamenca až po žongléry, vystoupily místní dětské i dospělé zájmové skupiny. Příjemně pestrému programu přihlížela „pod Kopeckým“ početná skupina diváků.


Pro předcházejícího nepřízeň počasí nebyla zpřístupněna náplavka, řeku a její možnosti ale přiblížila výstava na terasách u Mrakodrapu. Ty zaplnily stánky plzeňských sdružení a škol. Potěšující bylo i množství účastníků, kteří zaznamenali výzvu o stanovení rekordu a přišli v pruhovaném úboru.

Všem zapojeným jednotlivcům i skupinám moc děkujeme a budeme se těšit, že příští Den Meliny Mercouri bude díky Vám stejně inspirativní jako tento.


Marek Sivák

Tuesday, June 25, 2013

Melina v námořnickém to rozjela v centru Plzně


Prázdninová atmosféra se dá navodit i přes nepřízeň počasí. Tahle věta lákala Plzeňáky a Plzeňačky na Dny Meliny Mercouri i v případě, že by padaly trakaře či jiné hospodářské dopravní prostředky.  Tyhle obavy byly oprávněné, protože se kvůli dešti z předchozích dnů musel zrušit program plánovaný na  8. 6. a schody, které měly zpřístupnit náplavku řeky v centru Plzně, nakonec nevyrostly.   Naštěstí se ale nepřízeň počasí nekonala a v sobotu 22. 6. byl den jak malovaný.

Na levém břehu řeky Radbuzy v centru města už ráno vyrostly stany a stánky, kde se návštěvníci mohli pobavit nebo seznámit s různými neziskovými organizacemi. Dobrá nálada panovala i ve stanu Strážných andělů, kteří fungují jako organizace pod záštitou projektu Plzeň 2015. Hlavním úkolem strážných andělů je informovat co nejvíce lidí o projektu Plzeň 2015 a jeho cílech.
Na křižovatce oddělující Anglické nábřeží a Kopeckého sady mohli kolemjdoucí obdivovat kreace tanečních skupin různých žánrů. Odpoledne se na této CUBE dance stage odehrály souboje tanečních jednotlivců, které pořádně rozvířily atmosféru.

Čím blíže byla 18 hodina, tím víc se zvyšovala koncentrace Plzeňáků v pruhovaných tričkách. Velký počet plzeňských námořníků ale nebyl vůbec náhodný. Právě od 18h začal boj o stanovení nového českého rekordu v co největším počtu lidí v pruhovaném svršku. Na správnost sčítání dohlížel komisař z agentury Dobrý den. Všichni účastníci museli poctivě projít sčítací brankou a být orazítkováni. Pak už se jen netrpělivě čekalo a vyhlášení výsledků. Krátce po 19h bylo sečteno a Plzeňáci se mohli radovat ze dvou titulů najednou - nejvíce pruhovaných námořníků na jednom místě a Evropské hlavní město kultury 2015! No řekněte, znáte ještě nějaké takto výjimečné město?

Po zbytek večera bylo tedy opravdu co slavit. Program nabitého dne vygradoval v půl desáté, kdy se na vodní hladinu Radbuzy promítala jedinečná audio-vizuální kompozice na téma život kolem vody. A co je po sobotním Dnu Meliny Mercouri úplně jasné? Přeci to, že by tahle výjimečná žena, která působila nejen jako herečka a zpěvačka, ale i jako řecká ministryně kultury a která je autorkou projektu Evropské hlavní město kultury, měla obrovskou radost.

Mischa Bartyzalová
stážistka

Monday, April 22, 2013

Kulturquell inspiroval, jak udělat díru do trhu


Dne 20. dubna 2013 se v Plzni konal již druhý ročník akce nazvané Kulturquell. Lidé měli jedinečnou příležitost pohovořit si se známými osobnostmi ze světa kultury, politiky a ze zahraničí. Rozhodla jsem se této příležitosti využít. O události jsem se dozvěděla na webu Plzeň 2015. Protože se zajímám o dění nejen v Plzni, ale i v celém Plzeňském kraji, z možností rozhovoru s osobností jsem si vybrala primátora města Plzně Martina Baxu. Na internetových stránkách akce www.openthinktank.cz jsem zjistila, že vše se bude odehrávat od 11:00 hodin v areálu bývalého kina Elektra, nyní tržnici. Účastníci měli příležitost ochutnat některá jídla z vietnamské kuchyně, která byla uvařena z tradičních a čerstvých potravin. Organizátoři připravili komentované prohlídky a nechali návštěvníky nahlédnout do všech prostor kina. Průvodci byli známé tváře bývalého kinosálu. Já jsem si zvolila jako průvodkyni „Sněhurku“, právě tento film byl ve své době v kině nejnavštěvovanějším a nejoblíbenějším. Dostali jsme se až na balkón, kde se k nám přidal manažer kina. Oba průvodci nás dovedli do místnosti, odkud se promítaly veškeré filmy. Tady na nás čekal pan Korda, provozovatel promítacích zařízení. Mohli jsme si jedinečně prohlédnout, jak vidí kinosál ten, který celý film promítá pro diváky. Pan Korda nám dokonce názorně ukázal, že „promítačky“ pořád fungují, samozřejmě jsou již staré a jejich provoz je velmi hlučný. Průvodci se velmi snažili o kreativní projev a vtipné hlášky. Poté jsme se vrátili zpět do prostor, kde probíhali první diskuse. Odehrávali se ve dvou odlehlých místnostech, dobrovolníci, organizující administrativu, každého diskutujícího uvedli k osobnosti, jež si zvolil. Na řadu jsem přišla ve dvě hodiny. Zasedla jsem ke stolečku přímo proti panu primátorovi. Po úvodním představení jsme diskutovali na různá témata, která jsem si připravila. Zajímal mě hlavně jeho pohled na možnosti uplatnění studentů na trhu práce nebo jeho zkušenosti ve vedení města. Byl to velmi příjemný rozhovor a opravdu jsem byla ráda, že mi byla umožněna tak jedinečná příležitost účastnit se tohoto kreativního projektu.
 
Renáta Holcová
studentka Gymnázia Mikulášské náměstí, Plzeň

Tuesday, April 16, 2013

Vyhlášení Hudební ankety Žebřík

V pátek 15. března 2013 se konalo v plzeňském Parkhotelu již 20. vyhlašování hudební ankety Žebřík. Večerem nás provázela tradičně moderátorská dvojice Tomáš Hanák a Klára Výtisková, která byla velmi pohotová i v případě nepředvídatelných situací a zároveň zábavná. Během večera se nám postupně předvedli Celeste Buckingham, Prago Union, Mňága a Ždorb, Chinasky a Nightwork.
Mladá zpěvačka Celeste Buckingham, která nás svými chytlavými písničky uvítala, nedokázala bohužel správně rozproudit publikum. Většina lidí se podle mého názoru odváže v pozdějších hodinách. Z toho důvodu bych prohodila Celeste se zkušenější kapelou, jako je například Prago Union.
Vystoupení kapely Mňága a Ždorb pro mě bylo spolu s kapelou Chinasky překvapivě nejlepším vystoupením večera. Mňága a Ždorb, díky níž se prostor před pódiem začal pomalu ale jistě zaplňovat to i přes svůj pokročilejší věk dokázala parádně rozjet. Kapela Chinasky nám zahrála své největší hity a sní, začal zpívat i celý Parkhotel.
Vystoupení kapely Nightwork, na které jsem se těšila nejvíc, a která byla největším lákadlem pro mladé slečny, pro mě bylo jedno z nejslabších, které jsem zažila. Působilo na mě jako by to chtěli mít, co nejrychleji za sebou a mojí domněnku utvrdili tím, že nepřidali žádnou píseň navíc i přes dlouhé prosby publika.
Pauzy během střídání účinkujících na pódiu byli vyplněni předáním celkem 27 sošek. Nejvíce na letošním udílení cen bodovali Kryštof, Tomáš Klus, UDG nebo Celeste Buckingham. Cenu pro objev roku převzala kapela A Banquet z rukou uměleckého ředitele projektu Plzeň 2015, Petra Formana a speciální ocenění získala kapela Chinasky. Po této pětihodinové show následovala VIP party s hvězdami žebříku, které už jsem se neúčastnila.
Co se týče organizace této akce tak myslím, že neměla chybu. Zvlášť se mi líbil způsob nákupu občerstvení, který očividně přispěl ke zrychlení obsluhy a tudíž spokojenosti zákazníků. Fungovalo to tím způsobem, že si každý návštěvník zakoupil určitý počet talonů (1ks = 20 kč) a za tyto talony pak konzumoval po zbytek večera.
Celkově tento večer hodnotím pozitivním dojmem, jediná kapela Nightwork má u mě mínusový bod.
                                     Michaela Síbalová, stážistka

Wednesday, January 23, 2013

Košice lákají na slovenského Kafku a krásy černých děr

Reportáž ze zahájení Evropského hlavního města kultury 2013
Dva roky před Plzní se staly Evropským hlavním městem kultury Košice. Město s námi má hodně společného: je přibližně stejně velké, s průmyslovým zázemím, krásným historickým centrem, ale i problémovými sídlišti na okrajích města. Podobně jako my se během příprav projektu EHMK potýkalo s finančními problémy a personálními změnami, některé důležité investiční stavby se nestačily do začátku roku dokončit. Přesto se evropského kulturního předsednictví východoslovenská metropole zhostila hrdě a ukázala, že Košice mohou nabídnout zajímavý program.
Hned po příletu nebo příjezdu vlakem (do Košic se dá pohodlně dojet přes noc přímým spojem z Prahy) vás uvítají cedule v několika jazycích a infostánky s usměvavými hosteskami, které vám ochotně poradí i doporučí, co stojí za vidění. Dobrovolníky potkáte i v ulicích města, galeriích a všude tam, kde se nějaký program odehrává.
My jsme v rámci zahajovacího víkendu zažili skvělou atmosféru košických hudebních klubů, kdy souběžně v desítce z nich probíhaly živé koncerty různých žánrů. Něco takového si umím představit i v Plzni, hospůdky v pěší vzdálenosti k multižánrovému klubovému festivalu přímo vyzývají.
Jako třešnička na košickém hudebním dortu vystoupil britský zpěvák Jamiroquai a roztančil plnou hokejovou arénu.
Slavnostní zahájení probíhalo na hlavním košickém náměstí, zaplněném několika tisíci lidí. Během hodinové show se předvedly různé slovenské kapely, folklórní zpěvačky v konfrontaci s punkovou kapelou, dívčí basketbalová reprezentace z Košic, která slaví mezinárodní úspěchy, ale i francouzští beatboxeři ze „sesterského“ Marseille, které je druhým letošním městem kultury. Vrcholem byl živý přenos pozdravu astronautů z mezinárodní vesmírné stanice ISS, kteří z oběžné dráhy Země popřáli Košicím hodně úspěchů. Na konec nechyběl obligátní ohňostroj. Ten bohužel nebyl kvůli špatnému počasí moc dobře vidět, a abych byla upřímná, ani ne tři týdny po Silvestrovských oslavách nebyl zas až nutný. Naopak laserová světelná show na okolních domech a barevné nasvícení košické katedrály dodaly městu elegantní kouzlo.
Za co musím kolegy z týmu Košice 2013 také pochválit, bylo originální řešení pódia vystavěného z několika posuvných kontejnerů. Něco podobného se už v Plzni objevilo taky, jako první s tím přišli nadšenci ze sdružení Popojedem, kteří na jaře loňského roku dočasně otevřeli na náměstí první kontejnerovou bezbariérovou kavárnu.  V červnu kontejnery uvidíte v ulicích Plzně znovu, a to v rámci měsíce Meliny Mercouri.
Ale zpátky ke Košicím. Hlavních taháků jejich kulturního programu je hned několik. Literární fandové uslyší na jméno Sándora Máraie, významného košického rodáka, který je takovým slovenským Kafkou. Stejně jako jeho si Pražané nárokují spolu s Němci, Márai patří Košičanům i Maďarům. Vyznavači alternativní kultury by určitě měli navštívit Tabačku, bývalou továrnu přeměněnou na hudební klub, a časem i zrekonstruovaná kasárna Kulturpark. Milovníci dobrého jídla a pití si přijdou na své v restauracích, kde se mísí slovenská a maďarská kuchyně a tokajské víno teče proudem. Příznivce historických památek potěší návštěva opraveného Dómu svaté Alžběty z roku 1380, který je nejvýchodnější gotickou stavbou západního typu v Evropě a největší slovenskou církevní stavbou.
V Košicích jsme načerpali inspiraci, cenné rady i poučení, jak věci dělat lépe. Tak doufejme, že se vše vydaří a za dva roky pro vás připravíme skvělý, i když třeba ne tak velkolepý program. Každopádně Košice toho letos předvedou ještě dost, a tak pokud se vám nechce čekat do roku 2015, vyražte okouknout Evropské hlavní město kultury už teď na Slovensko!


Mirka Reifová
(Plzeň 2015)